25-26.3.2023

V noci se většinou jen převaluju a spánek mě míjí. Ve 4 hodiny už na to kašlu a vstávám. Dělám si kafe a snídám poslední sušenky. Hážu sbalený bágl s 5 kily nasbíraných kamínků do auta a za úplné tmy vyrážím. Na obzoru už ale sílí temně oranžová záře.

Pro Novozélanďany zřejmě v noci platí jiná pravidla silničního provozu, protože mě v 50ce předjíždějí a sviští dál nejméně 90kou. Semafory jakbysmet, na červenou jezdí úplně v klidu. 

Vrátím auto v Apexu a jejich bus mně hodí k mezinárodnímu terminálu letiště v Aucklandu. Počítadlo kilometrů mi říká, že jsem ujel asi pět a půl tisíce kilometrů, letos je to nějaké slabší. Jdu se odbavit. Hmmm zase změna, teď už není možná volba mezi odbavením v samoobslužném kiosku nebo klasickým "s živým člověkem", všichni ke kiosku! :D. Samozřejmě, že mi to po naskenování pasu hodí hlášku, že moje sedadlo je u nouzového exitu a jestli umím dobře anglicky a nebo chci změnit sedadlo. Kliknu na změnit sedadlo, kiosek pípne, že mi nemůže pomoct a vytiskne kartičku s textem, ať kontaktuji pracovníka Air New Zealand… kuva. Zkouším se odbavit znovu, ale už mě to fakuje a nabízí pouze znovu vytisknout palubní lístek. Klikám a vytiskne mi to jen lístek z Aucklandu do Singapuru, nic víc, žádné palubní lístky na návazné lety, žádné štítky na odbavované zavazadlo… Jdu hledat nějakou pomoc.  Jedna ženská s cedulkou na klopě mě pošle do fronty označené “Kiosk Help” :D. Tam mi baba řekne, že mi může vytisknout jen palubní lístek do Singapuru a tam musím někde najít ty Finy a požádat je o vystavení další palubní vstupenky... Argggg… Ale zavazadlo mi prý odbaví až do Prahy. Za pomoci ochotného Inda u přepážky na odevzdání odbavovaných zavazadel nalepím samolepky na batoh a ten na pásu putuje do pryč. 

Potuluju se po terminálu, kde před 6 týdny bylo po zemi připraveno k přenocování několik desítek, možná stovek lidi včetně mne. Teď už je tu "vyčištěno". Najednou se z terminálového reproduktoru začne ozývat varovný signál a automatické hlášení oznamuje, že se nacházíme v místě, ve kterém možná bude vyhlášena evakuace. Holy shit! Skupinky lidí začínají prchat k bezpečnostním kontrolám, aby nemuseli pryč z letiště. Já taky. U kontrol už je lidí jak sraček. Fronty nekonečné. Rozhlas furt opakuje dokola varování o evakuaci. Přestane asi po 20 minutách. Jdu si pak dát kafe na uklidnění. V terminálu za bezpečnostními kontrolami se už dav lidí rozptýlil a je tu poloprázdno. Venku je nádherně, sakva. Z letištních oken pozoruji vzdálené vrcholky hor :D. Hned bych se otočil a šel třeba vyvážet kontejnery s odpadem nebo něco podobného. 

Gate 6 se za chvíli otevírá, jdu se nalodit. Mám fakt místo u nouzového východu. Super prostor na nohy, steward se nás ptá (vedle mě sedí britský pár tak kolem šedesátky) jestli známe procedury ohledně nouzového východu, kdyby došlo ke krizové situaci. Britové kývají, že všechno znají. Já se zdržím diskuze, stejně se na mně nedívá :D. 

Zanedlouho se rozburácejí motory letadla Air New Zealand a odlepujeme se za krásného bezvětrného počasí na cestu do Singapuru, pro mě potom dále přes Helsinky do Půlnočního království - České republiky. 

U nouzového východu není okno, jedině když natočím hlavu o 90 stupňů, tak vidím trochu z okýnka za mnou. Za chvíli se podává oběd, dávám si chicken, tomu jedinému jsem porozuměl. Po několika hodinách vlétáme nad Austrálii. Let by měl trvat necelých 11 hodin. Koukám na filmy a krátím si čas. Po sedmi hodinách se chystá večeře. Teď jsem pochytil slova - macaroni, kimchi a zase chicken. Zůstanu u chicken. Britové vedle mne se celý let nonstop nalévají bílým vínem. 

V Singapuru mám hafo času, jdu vypátrat, kde mi vydají palubní lístky FinnAir. Musím Singapurskému letišti Changi přiznat, že jejich zaměstnanci jsou vždy super informovaní, ochotní a vstřícní, hned první ženská mě posílá do terminálu T1 k transferové přepážce C. Tam mi ale řeknou, ať přijdu až o půl osmé večer místního casu. Ok, jdu se zatím za 3 stovky osprchovat :D. Pak bloumám terminály. Už jsem 24 hodin nespal a pletou se mi nohy. Musím si dát kafe, ať někde v křesle neusnu. 

O pul osmé jdu pro palubní lístek a snažím se vyškemrat sedadlo u okna. Tmavý Fin u přepážky se zazubí a řekne, že mám sedadlo v uličce. Sakva, doufám že to nemyslel ten krátký let z Helsinek do Prahy. Jestli budu sedět 14 hodin na prostředním sedadle, tak mě je*ne. Letištní rozhlas hlásí, že v souladu s Green movement bude za 10 minut zhasínat nedůležitá osvětlení a ztlumovat hlavní světla. 

V letadle to dopadlo super, mám místo v uličce a vedle mne je volné místo! Paráda. Servírují večeři, na výběr není nic, všichni mají chicken. Přežít útrpných 14 hodin je mazec. Letadlo spodem oblétá celé Rusko a Ukrajinu, aby se pak nad Košicemi začalo obracet na kurs zpět k Helsinkám. Ve Finsku mrzne a slabě sněží. Jak se v časném ránu pomalu snášíme nad letiště, vidíme pod sebou krajinu pokrytou bílým popraškem a světla domů září teplými barvami. To teda není jako Zéland :D. 

Po přistání se rozkoukávám po finském letišti. Všechno je drahé jako prase. Maličká bageta se salámem a trochou zeleného salátu po přepočtu za 2 stovky? Chvíli před otevřením odletové brány se na ceduli rozsvítí nápis, že místo 9:40 se předpokládá odlet 10:10 a zároveň mi přijde sms se stejným upozorněním. To snad není pravda, na téhle dovolené absolutně nic nešlo podle plánu. Mám koupenou jízdenku na vlak, to jsem zvědavý, jak to budu stíhat, pokud zpoždění bude ještě větší. 

Po více než půlhodině nás začínají pouštět do letadla s omluvou, že se muselo odmrazit. Ale stejně jak popojedeme na odletovou plochu, tak k nám přijedou dvě speciální vozidla a začínají křídla kropit z trysek nějakým načervenalým sajrajtem. Další zpoždění. Už ve vzduchu při rozvážení pití si chci dát kafe, ale to je jen za prachy? Mmmm… 

Přistaneme na Ruzyňském letišti a překvapuje mě poměrně teplo, to Finsko bylo teda pořád v sevření zimy. AE mě dopraví na hlavní nádraží a jdu si koupit nějaký sendvič k jídlu, bo v letadle z Helsinek jsme dostali jen skleničku čisté vody. Teď si uvědomuji, jak je u nás všechno levné, v porovnání se Zélandem. Usínám za chůze, musím to přežít do Ovy.

End of New Zealand 2023