19.2.2023

Okolní krajina je ozářena úsvitem vycházejícího slunce. Omračující nádhera. Projíždím štěrkovou cestou mezi okolními kopci úplně sám. Dojedu k Peel Forestu(¤) a severně od něj hledám McKenzie tramping track, ale je tam jen cosi rozestavěného. Tak si dám pravidelnou návštěvu Aclandského vodopádu. Koryto je u něj vymleto nějak jinak než si pamatuju.

Teď jedu najít rokli Orari gorge, kterou jsem si vytipoval na mapách google. Na místě musím konstatovat, že teda nic moc. Fádní, rozbahněný okruh lesem, žádné výhledy. Podle stop sloužící asi jako tréninkový terén pro běžce. Ještě, že mne před slunečním žárem kryly koruny stromů. 

V Geraldine si zajdu nakoupit do Fresh choice. Při placení mi probírají papírové pytlíky s jabkami a hruškami, jako by se báli, že tam přimíchám nějaké dražší odrůdy. Já věděl, že na zadním parkingu jsem posledně chytl volnou wifi z blízké asi lékárny. Ale je to bída, signál slabounký, ani nenačtu emaily.

U Kakahu zastavím kvůli sentimentální hodnotě, kterou pro mne místo má. Na druhé straně cesty u Kakahu je krátká stezka Escarpment track k mohutným vápencovým skaliskům. Úzká, vyšlapaná cestička pastvinou je pokrytá 10cm vrstvou ovčích hoven. Je jak v pekle, rozpálený vzduch se ani nehne. Jedu zakotvit do Tekapo kempu(¤). Sakva, kemp už není v lese? Okolí je celé vykácené. Ale fleky pro stany jsou furt hrůza. Na ztvrdlé, jako kámen vyschlé hlíně. Při stavění stanu zlomím při zatloukání dva kolíky. Musím zajet někde do obchodu sehnat nové. Ptám se v místních suvenýrech a doporučují mi zeptat se na pumpě. Tam už mají jen plastové, kovové jsou vyprodané. Note to myself: „Wifi na kempových hajzlících je tragická.“

V levém zpětném zrcátku na autě mi žije pavouk. Každé ráno na něm zlikviduju pavučinu a druhý den je tam zas.

Tak to je hnus velebnosti. Ve stanu je větrem nafoukaná vrstva jemného písku. Je na spacáku, podlaze, karimatce, všude… To bude noc. Kemp navíc praská ve švech a odevšad se line zvuk hovoru.