17.3.2023

Už od včerejšího večera venku duje silný vítr s poryvy, které otřásají celou chatkou. Naprosto nevhodné počasí pro návštěvu písečné kosy na Farewell Spitu nebo pláže Wharariki. V pět ráno se přidává mohutný liják, který nemilosrdně bičuje střechu chatky a celé okolí. Spadnou hektolitry vody. Otevřu dveře chatky do tmy venku a není vidět ani na dva metry. Byť jsou v okolí nějaké malé lampy, tak vodní stěnou nepronikne nic.

V osm se náhle vyčasí a vysvitne slunce, ale nedávám tomu dlouhé trvání, po celém okolním obzoru se převalují mračna. Jedu k infocentru s kavárnou u Farewell Spitu(¤). Ale tam narazím jen na zarostlou odbočku z cesty, navíc přehrazenou železnou závorou. Oni ho zrušili? To pak musím pozjišťovat (google mi pak řekne, že celá dřevěná budova lehla asi před rokem nebo dvěma popelem při požáru). Počasí je opět jako na houpačce, 5 minut slunce/5 minut déšť. Raději se nevydávám na žádné delší trasy. Zajedu pár kiláků k pláži Wharariki a mračna na obzoru mě furt znervózňují.

Na pláži je po noční potopě fajn vlhký, ztvrdlý písek, dobře se po něm jde. Na parkingu si dám kafe ze stánku. Vítr se točí všemi směry, nedokážu odhadnout, kudy mraky potáhnou. Projdu pár menších vyhlídek, mezi ovčíma hovnama prokličkuju ke Cape Farewell. Pak ještě Pillar Point a jedu zpátky do kempu. Večer už je dost pod mrakem, projdu mořské pobřeží, lemující opačnou stranu silnice vedoucí kolem kempu. Staré, železné zrezlé relikty ze starší doby se pořád povaluji v dosahu přílivu.