7.3.2023

Ne a ne se rozpršet. Je tak nějak divně pod mrakem. Zajedu do Hokitiky a trochu se projdu po centru. Není tam ani moc lidi. Pak sjedu k jihu k vodopádu Dorothy Falls. Odtud mířím do Greymouthu do pobočky Apexu se zeptat, jak je to s lístky na trajekt na Severní ostrov, nemám totiž nic v ruce a na stránkách Interislanderu stojí "u check-inu ukážete pracovníkovi lístky na trajekt a on vám vystaví palubní lístek".

V Greymouthu sídlí pobočka Apexu přímo v budově železničního nádraží(¤). Ale nejdříve kroužím 15 minut ulicemi, bo není kde zaparkovat. Slečna v Apexu mi vysvětlí, že mi na to stačí smlouva o vypůjčení auta. Ok. Směr Punakaiki. 

Pobřežní silnice(¤) od Greymouthu na sever má parádní výhledy na moře. V Punakaiki se hned vedle návštěvního centra staví nějaké monstrum(¤). Z překvapení minu odbočku(¤) k river tracku a musím se vracet. Zatím furt neprší a tak honem vyrážím na 3 hodinový okruh podél řeky. V okolních hustých křovinách řvou ptáci a hmyz. Přes cestu přeběhla weka. Konečně je otevřen celý track, při mých posledních dvou návštěvách jsem vždy skončil na zábranách s cedulí „vstup zakázán“. 

V polovině tracku se stezka zvedá a za chvíli utichá i bublavý zvuk řeky. Přehoupnu se přes kopec a tropickou vegetací se pomalu otáčím okruhem zpět. Jak vyjdu z lesa, tak už od moře vane čerstvý vítr. Ale tahle část zpáteční trasy vede většinou podél normální asfaltky s auty, je to nezajímavé a únavné. Stačil by ten kus kolem řeky a vrátit se stejnou cestou zpět. V návštěvnickém centru čtu vývěsku - Oparara arch je od 7 února uzavřen. Kuva… 

Dojedu do místního Punakaiki Beach Campu, mám rezervovanou obyčejnou chatku, bo předpověď slibovala biblické deště, ale počasí je zatím fajn.

V recepci nafasuju oficiální novozélandský dotazník sčítání lidu, který dnes musí vyplnit všechny osoby, pobývající na NZ, nehledě na to, zda jsou občané nebo turisté. Už jsem to tu kdysi vyplňoval. Pro mě, jako cizince, tam je jen pár otázek. 

Jdu obhlédnout sprchy. Jen 3 sprchy (muži) na celý kemp. Tvl... Už se tam tvoří řada. Chatka je taková postarší zatuchlá, to přežiju. Dřevěný stůl uvnitř je pokrytý neurčitou lepkavou vrstvou, takže cokoliv na něj položíte a pokusíte se opětovně sebrat, ozve se zvuk "skrrrrh". Kolem kempu se zvedají "palačinková" skaliska, porostlá palmami.