9.3.2023

Kolem páté ráno začíná zase prudce pršet. V chatce se bušení kapek do průzoru z průhledného plastu na střeše intenzivně rozléhá. Za chvíli déšť ustává. Po sedmé vylezu ven, mračna se furt převalují sem a tam. Cestou do umývárky vidím pelášit weku s ohryzkem jablka v zobáku. Jsou to srandovní tvorečkové, jako z komiksu. 

Jdu ke kuchyni, jedinému místu v celém kempu, kde se dá slabě chytit wifi. Předpověď počasí říká - déšť, bouřky. Hm. 

Sedím nad mapou v chatce a chvilku je zataženo a za chvilku z ničeho nic brutálně zaprší. A znova. To se dobře plánuje dnešní den :D, alespoň je umyté auto, ale uvnitř mám jako ve chlívě. Vrstva suché trávy a bordelu. 

Teď si dal déšť na chvíli pauzu, skáču do auta a jedu kousek směrem na Seddonville ke krátké procházce starým tunelem(¤). Po návratu k autu kolem našlapuje další weka. Hodím ji pár kousků chleba, které zbodne, ale z ruky si vzít nechce, mrcha. Zavřu se v autě, dívám se do mapy, kam dále a slyším, jak mi něco zespodu klove do karoserie :D. 

Další zastávku dělám u jezera Hanlon(¤). Jezero vzniklo při zemětřesení v Murchisonu v roce 1929. 

Teď zastavuji až v Karamea u ZigZag tracku. Je celý zarostlý, neudržovaný. Za chvíli jsem promočený od bujných kapradin a oblepený pavučinami. 

O pár kiláků dále je taky celkem krátká asi hodinová stezka k velkému stromu Rimu. Ta je o něčem jiném, krásně široká a nic vlhkého vás nonstop neliská po xichtě. 

Mraky sem tam prosvitne slunce, ale předpověď na dnešek nelhala. Rezervoval jsem si dva dny v motelu(¤). A dobře jsem udělal. V recepci se zaregistruju u drobnější starší paní, která mně vyzpovídá a jako každý Novozélanďan mele furt o "Czechoslovakia" a "Bata" nebo "Skoda" :D. Nic jiného o nás ve světě neví. Do půl hodiny začíná venku peklo. Padají hektolitry vody a vítr sviští v mohutných poryvech. Ve stanu by mi bylo krušno.

Zítra už má být snad trochu lépe. Vyperu si kaťata a po dvou hodinách je venku pořád mazec.