20.2.2023

Ve svahu nade mnou Němci nebo Holanďané už od šesti hodin třískají co 5 sekund dveřma karavanu, ale zajímavé je, že si u toho šeptají :D. Sbalím se a jedu kousek k turistickému centru(¤) dát si kafe. Ale je tam narváno hafo lidí. Kašlu na to a jedu někde sehnat stanové kolíky.

Odbočka(¤) na Braemar Road je volná. Paráda. Štěrková cesta vedoucí vojenským územím, kterou naštěstí skoro nikdo z turistů nezná. Jedu sám opuštěnou nádhernou krajinou(¤). Nepotkám jediné auto.

Dále mám na programu povinnou zastávku(¤) u břehu jezera Pukaki s pohlednicovým výhledem na vzdálené hory.

Sláva! Ve Twizelu mají všechno. Z vetešnického krámku, plného spletitých uliček z překypujících regálů, si odnáším nové stanové koliky. Ve vedlejším obchodě přiberu plechový hrnek a jsem skoro komplet. Aerolinky se kvůli mému báglu po mém dotazu, zda mi ho doručí i na Jižní ostrov, už neozvaly. Je furt nádherně, předpověď slibovala vichr a déšť.

Nad Clay cliffs má být malá procházka k Ben Dhu Easement. Dojedu tam, ale vidím jen ceduli u pole a mačkající se ovce, bránící ve vstupu. Cestou zpět zastavím u Clay cliffs jako před 14 lety. Do kasičky u vjezdu nikdo neplatí, jen já.

Zapadák(¤) Kurow je furt stejně krásně omšelý a ospalý. Tradičně si dám dvoukopečkovou zmrzku o velikosti 18ti kopečků našich. Je stále výheň jako ve vysokých pecích v Ostravě za vlády komančů.

Za Kurowem pokračuji až do Duntroonu a tam odbočím(¤) k západu do průsmyku Danseys Pass. Dojedu do stejnojmenného kempu(¤). Je na krásném místě, ukrytý u lesa mezi stromy v záhybu řeky. Slunce pořád praží. Postavím stan na trávě nad řekou. To není jako ten sardinkový hnus v Tekapo kempu. Tak tady se určitě vrátím. Není tu wifi, nic. Takže nevím, jaká je čerstvá předpověď počasí na zítra. Zase ladím šumící AM stanice. K usínání mi bublá řeka pár metrů pode mnou.