21.3.2023

Celou noc duje silný vítr. Kolem třetí ráno začíná extra průtrž mračen, která trvá asi půl hodiny. Od té doby vytrvale hustě prší. Po sedmé déšť ustává, ale vítr fučí neúprosně furt. 

Dnes bude nezajímavý přesunovací den, takže ani moc nevadí, že je hnusně. 

Nájezd na dálnici je zase stresující. V gps samozřejmě vůbec není a jak se snažím v připojovacím pruhu najet, tak magor za mnou v dodávce se mě hned snaží předjet a zaclání mi tak výhled, jestli tam něco nejede. 

Přes Levin(¤), Foxton(¤), Bulls(¤), Whanganui(¤) se pomalu posunuji k severu. 

Všude je plno německých turistů, ale fakt mraky. Ať jsem kdekoliv, tak si můžu být jist, že uslyším němčinu. 

V Raetihi(¤) si musím odskočit na záchod a do kapsy si schovám mobil, na kterém mám zkusmo puštěnou navigaci. Nejlepší je, jak se na veřejném wc v kabince nahlas česky ozve "Za 350 metrů odbočte vpravo" :D. Skočím si ještě do místního 4square(¤) nakoupit, ale musím říct, že v tomhle městečku chcípl pes.

Za Raetihi už vidím pod mraky mohutná úpatí vulkánů. Zastavím v obchůdku na hlavní odbočce(¤) do národního parku pro bublinkovou vodu, ale jak zaparkuju, tak si všimnu několika aut s maory, co vypadají, že by tě vykuchali nůžkami na drůbež. Raději přeparkuju jinam.

Po pár kilometrech odbočím(¤) k Discovery Lodge, kde mám rezervovanou chatku. V emailu mi napsali, že do žádné recepce nemám chodit, budu mít chatku č. 16 a od 14:00 bude klíč v zámku. Až budu zítra odjíždět, mám tam klíč zase nechat. Přijíždím tam a je to takový mix plně vybavených chatek, míst ke stanování a minichatiček, z nichž jedna je moje. Už teda něco pamatují. Uvnitř je jen patrová postel, dvě židle a hlavně elektrické přenosné topení. Zítra budu stanovat u Brocka poblíž Hobitína a v noci má být 6 stupňů. 

Zamknu chatku a jedu se podívat k vulkánům. Je už podvečer a všude mračna. Ale jak tam dojíždím, tak se mraky trhají a sluneční paprsky se derou na zem. Parádní světlo a skoro nikdo tam není. Úplně přízračná atmosféra. Vyjedu až úplně nahoru do Whakapapa(¤), kde v zimě funguje lyžařské středisko, teď je to vesnice duchů.

Okolí je jenom samý kámen, lišejníky a trsy suché trávy. Jsem tam sám snad se dvěma dalšími lidmi. Kolem se roztrhanou oblačností dělají krásné výhledy s pomalu se klonícím sluncem. Nádhera. Zajedu i k vodopádům u Glumova jezírka a prošmejdím okolí zavřeného hotelu Chateau Tongariro(¤).

Zpátky v Discovery Lodge vidím, že je tu plno školou povinných parchantů. Do zítřka musím vydržet :D. Ale začíná cedit. Mno nevím, jak půjdu v noci v dešti někam do hlavní budovy na vecko.