23.3.2023

Potvrzeno, v noci už je kosa nezávisle na tom, jestli je přes den vedro. Stan už nemá cenu nějak extra sušit, bo dnes a zítra spím v chatkách a domů si beru jen svůj původní. V 11 hodin mě čeká další Hobitín, tak asi vyjedu a dám si tam ranní kafe. 

V restauraci Shire's rest je narváno, kafe nebude, ale je nádherné slunečno s azurovou oblohou. V Hobitíně nás provází Mike, ale je takový nějaký nezapálený, asi nejnudnější z průvodců, co jsem zatím potkal. V jednu odpoledne jsme z prohlídky zpět a doufám, že si dám zase fish&chips. Bez úspěchu, v restauraci si není ani kam sednout. Venkovní prodej kafe a zmrzky je furt zavřený, divné. Taky jsem zaznamenal, že na parkovišti už nejsou pikolíci, co lidem ukazovali, kde jsou volná místa k zaparkování. Poslední tři roky covidu asi trochu pozměnily rozložení výdajů. 

Dalších pár hodin se potloukám kolem a citím se mizerně i když vím, že zítra mám ještě jednu poslední návštěvu Hobitína. Slunce se opírá do okolních zelených pastvin a ptáci vesele štěbetají. Sakva… :( Zítra to bude, až nastane čas opustit tohle místo, stejně těžké, jako minule. Pořád si říkám, ve dvě vypadnu, pak - tak ve tři. Jsou čtyři odpoledne a já jsem pořád u Shire's Rest. 

Nakonec se s vypětím všech sil seberu a jedu do Matamata podívat se, co mají nového v infocentru. To zavřelo ve čtyři. Zapadnu do rezervovaného motelu se vyspat.