22.2.2023

V noci se několikrát proberu a do střechy neúnavně buší hustý déšť. Ráno je situace stejná, průtrž jako kráva. Mrknu na předpověď a dnes a další dny mají být teploty 13-14 stupňů. Ok, svetr jsem si ještě nekoupil.

Po deváté déšť řídne, zajedu do obchodu pro vodu a pak k blízkému bývalému nalezišti zlata Gabriel's Gully, které jsem prolezl už před lety. Je hnusná zima. Totální obrat o 360 stupňů oproti minulým dnům. Jo, přišel další email z aerolinek. Místo, aby mi odpověděli, na která letiště Jižního ostrova mi můžou bágl odeslat, mi napsali, že můžou kamkoliv. Kuva, tak google a hledat, kde jsou tady všude letiště. Nejbližší na mé trase je Invercargill, měl bych tam být za dva dny. Odepíšu a uvidíme.

Sedím u Gabriel's Gully(¤) v autě a do střechy stále bubnuje déšť. Najednou slyším ticho. Déšť ustal. Jdu se projít po okolí a pak zajedu ke Glenore tunnel tracku(¤). Už jsem tady kdysi byl. Je tam cedulka, že z bezpečnostních důvodů je vchod do tunelu uzavřen. Což mne nemůže odradit. Po krátké stezce lesem jsem u tunelu. Projdu ho na konec a co si vybavuju, tak posledně tam už nešlo jít dál. Teď tady pokračuje stezka dál a dál. Tunelem vede cyklotrasa. Zase leje. Je taková kosa, že se mi kouří od pusy. 

V Balclutha(¤) doberu benzín. 79 NZD za půl nádrže. Šílené.

V Kakapointu(¤) už vidím mezi trhajícími se mraky modrou oblohu. A konečně oceán. Kupuju si čerstvou rybu s hranolky a odvážím si ji do místního kempu o pár ulic dále. V malé kukani, označené jako office, nikdo není. Fleky na stany jsou nasáklé vodou jako houba. Najdu si jeden mírně vyvýšený roh mezi keři, kde to není tak strašné, a stavím stan.

Střídavě prší a pere slunko. Furt dokola. Ryba i hranolky jsou vynikající. 9 NZD. Až se ukáže správce kempu, tak mu zaplatím a pak v aute studuji plán zítřka. Do spacáku lezu s drkotajícími zuby.