11.3.2023

V nádherném ránu vyjíždím k severu omrknout Heapy track. Oni vyasfaltovali už i cestu sem(¤)… další divočina postupně mizí :(. Do cesty mi z krajnice vběhne skupinka pestrobarevných malých prasátek, ale mamka nikde. 

Lámající se ranní paprsky slunce v oparu, stoupajícího z okolních kopců, vytvářejí zasněnou atmosféru. U začátku Heapy tracku(¤) zaparkuju a jdu se projít lesíkem palem Nikau. Protáhnu to až ke Scott's Beach(¤). Rozlehlá písková pláž s azurovým nebem v pozadí je jako z katalogu. Vracím se a z okolních křovin stoupá omamná vůně. Už je horko jak v peci.

Obracím se k jihu a jedu zpátky přes Karamea, Ngakawau do Westportu. Tam se otočím k východu a pokračuji k Tiroroa, Berlins(¤) (povinné pravidelné kafe), Lyell až do Murchisonu. V Murchisonu zapadnu do Kiwi kempu(¤) a hned se vydatně mažu repelentem. Předchozí krvavé zkušenosti s místními muchničkami mě naučily. Veškeré kempy v Murchisonu jsou muchničkami zamořeny. Může za to asi blízká řeka.

Nemají tu internet zdarma, kuva. Ve sprchách a na hajzlech se povaluje na zemi suché listí. Zaparkoval jsem poblíž většího stromu, doufám, že mi na auto nebo stan nesletí nějaká větev. Mám už na sobě dvě vrstvy repelentu, smrdím otřesně, ale muchničkám pořád chutnám. 

To se nedá, mažu se tím olejovitým sajrajtem co 10 minut. Kdyby mi teď dal někdo do huby knot a zapálil ho, tak hořím 24 hodin. 

Jdu se osprchovat. U každé sprchy je automatická kasička s popiskem "otočte pákou doleva na - horké - a pak vhoďte 50 centovou minci pro 5 minut teplé vody". Cely se vysvleču, pověsím věci na háčky, otočím pákou a vhodím 50c minci. A nic. Kuva… Znovu se obléct a do druhé sprchy. Tam už to funguje. 

Teď se kempem nepromenáduje zástup kačen, asi už je sežrali. 

Ve stanu, zabalený ve spacáku, letos poprvé slyším slabě houkat morporka.