17.2.2023

Ráno se sbalím, hodím klíče od pokoje do drop off boxu a jedu ještě jednou k nákupnímu centru dokoupit většinu toho, co mi chybí. Rychleschnoucí lehké kalhoty, karimatka a jedny ponožky navíc. Začíná pršet, ale podle předpovědi má pak být hezky. Zkusím soukromý Wasphen Falls. 

Vyjedu z Christchurche severozápadním směrem a už cítím, jak se mi do žil vlévá Nový Zéland. Jemné mravenčení po celém těle. První jednopruhový most, první rozjetá vačice… Romantika jako blázen. Na vedlejších cestách(¤) nepotkávám skoro nikoho. U Washpen Falls je plechová bouda s kravskou lebkou u vchodu. Vevnitř je honesty box na prachy s cedulkou „10NZD za dospělého“. Za dalších 10NZD si může člověk vzít lahvičku s medem od místních včel. Vyrazím k vodopádům. Je to krásně udělaný asi hodinový okruh, vedoucí houštinami a kopci přes vodopády a podél potoka. Jak se vracím, tak u boudy potkám pravděpodobně majitele, tak cca 80letý děda a hned se mne ptá, jestli jsem zaplatil :D a odkud jsem. Jak řeknu „from Czech republic“ tak hned vyhrkne „Aaaaah a lot of beer!“ s doprovodným gestem rukou jako že chlastá :D. Když mu odpovím, že já pivo vůbec nepiju, tak nasraně odvětí "You are not a Czech" :D. Máme hezkou pověst v zahraničí.

Cestou k Peak Hillu (¤) mě gps navede blbě. Mám ve zvyku gpskou navrženou trasu zkontrolovat v atlasu, ale ten odpočívá v batohu někde v hlubinách Aucklandského letiště. Dojedu k úpatí Peak Hillu a vyrazím nahoru. Po 20 minutách vím, že to nedám ani dnes, jako jsem to nedal už posledně. Zpocený jako kráva, praží do mne slunce a zároveň fičí chladnější vítr. Bezva kombinace. Otočím se a slézám dolů. 

Dnes zapadnu do kempu(¤) v Mt. Somers. V jedné chatce pálí jakýsi bordel. Ukrutně to páchne a saze jsou všude na stanu i v autě. Wifi tady je teda otřesná, co 3 minuty vás to vykopne.