27.2.2023

Ráno je opět pod mrakem. Jedu po Milford road k The Divide vystoupit na Key Summit a možná to protáhnu i k jezeru Howden. Ještě jsem letos neslyšel ani neviděl jediného papouška Kea. Po hodině jízdy jsem v hloubi Fiordlandu u The Divide(¤). Udělalo se nádherně. Perfektně upravenou stezkou(¤) stoupám až k vrcholu. Výhledy jsou neskutečné. Nahoře to vypadá jako v Zenové zahradě(¤). Mám z obchodu vodu s příchutí melounu. Je to sladké jak hovno z nutrie, bleee. Kousek pod vrcholem na rozcestí stezek odbočím k jezeru Howden, je to částečně po trase Routeburn track. U jezera mě přivítá puch tisíce latrín, jsou tam kadibudky, děsný smrad. Samo jezero nic moc, takový zarostlý bahnitý rybník.

Vracím se zpět k The Divide a cestou dolů už potkávám davy lidí. Udělalo se fakt nádherně. S Japončíky si slušně vzájemně uhýbáme z cesty, ale tlupy Číňanů se derou jako lavina a nic je nezajímá. Letos kolem poletuje spousta čmeláků, bzučí všude možně a v autě jich mám za chvíli hned několik. Jedu zpět do Te Anau a konečně si můžu koupit rybu s hranolky.

V kempu čtu emaily, ozvali se z Invercargillského letiště, mají můj batoh. Shit, takže pozítří tam zajedu, je to přes dvě hodiny jízdy zpátky odkud jsem přijel, a pak se vrátím do Te Anau. Prodlužuju si pobyt do pátku. Zítra má být hezky a zkusím zajet k jezerům Mavora. Osprchuju ze sebe pot a jdu se projít podvečerní jezerní promenádou podél břehů. Na jezero vyjíždějí loďky a v zahrádkách kaváren večeří houfy lidí. Idylka.