1.3.2010
Noc v Koromiko Lodge kempu Te Anau byla luxusní, koupelna součástí ubytování, TV, lednice, lampičky, toustovač, rychlovarná konvice, káva, cukry, smetana do kávy... vše ve výbavě, mmmmmm. Akorát topení jsme nechali žhavit celou noc, aby trochu uschly mokré trekové boty (vkusně zavěšené za 
tkaničky na bílé stěně nad topidlem) a batohy. Janča si kvůli tomu pořád stěžovala na vedro a furt otevírala okno. Od včerejška venku nonstop hnusně chčije. I v předpovědích počasí říkají, že srážky jsou mohutnější i na zdejší oblast Fiordlandu a to je už co říct. Hážeme věci do auta a mokří jedeme do
iSite pro diplomy za absolvování Milford Tracku. Sice je to jen další kravinka, jak vytáhnout z turistů ještě nějaký ten dolar, ale co už. Doplňujeme nádrž (máme pořád divnou spotřebu) a jedeme do Queenstownu. Počasí humus. U odbočky (¤) k jezerům Mavora Lakes ani nezastavujeme a to jsme se tam chtěli zajet mrknout, poblíž se natáčel "Les Fangorn" z Pána Prstenů. Projíždíme pár vesniček. V Atholu (¤) je moc hezky udělaný interiér obchůdku se "smíšeným zbožím" - káva, jídlo, suvenýry, info atd. Na předměstí Queenstownu hledáme odbočku(¤) k Deer Heights, kde je opět pár míst z natáčení Pána Prstenů, třeba scéna ze Dvou Věží, kdy vrrci útočí na rohanské jezdce. Končíme u brány s nápisem "Private Road", chvíli šmejdíme okolo ale bez výsledku. V průvodci píšou, že tam nějaký přístup má být. Ale stejně děsně leje. Pokračujeme do centra Queenstownu, kde je zase neskutečný provoz aut a hledat místo k zaparkování je jako rýžovat zlato v městské stoce. Po nalezení DOC info centra(¤) a vyzvednutí lístků na Routeburn Track jdeme do mexické restaurace, kde si objednáváme Take Away (jídlo s sebou) Nachos a 
Burritos. Odnášíme si to do auta a popojíždíme z 15 minutového parkovacího fleku, kde stojíme už třičtvrtě hodiny, na parkoviště(¤) u stanoviště lanovky, vedoucí na kopec Bob's Peak, čnící nad městem, na který jsme se chtěli jít už vloni podívat, ale počasí bylo úplně stejně na prd, jako teď. Smůla jako prase. Cpeme se teda mexickým jídlem a zvažujeme, kam dále. Zůstaneme asi u Glenorchy varianty. Jízda(¤) podél ocelově modravého jezera Wakatipu je stejně magická jako minule. Na břehu najde Janča suchý plod nějakého stromu a dává mi ho se slovy "na, sněz to", v ten samý okamžik ji ale od boku z bezprostřední blízkosti fotím. V autě z té fotky a spojení s danou situací propadáme asi 10 minutovému brutálnímu záchvatu smíchu :)) (fotka je údajně nepublikovatelná). Trochu se rozjasňuje a přestává i pršet. Okolí horskými štíty sevřeného Glenorchy (¤)je nádherné. Bereme si chatku na 2 dny (¤). Před chatkou je půlmetrové jezírko dešťové vody a tak se každá cesta od/k ní mění na malé adrenalinové dobrodružství. Stanování nepřichází v úvahu. Fleky pro stany jsou pod vodou. Vybalujeme a krátce se jdeme projít k přístavu. V kempu Janča odněkud zase dotáhne malé ptáče zélandského drozda bo co. Dělá mu pelíšek v našem teflonovém kastrolu, ale prckovi se to moc nelíbí a kadí, kde může. Tak ho jen chvilku ohřívá v dlaních a nese ho ke křoví na kraji kempu. Za chvíli vidíme, že už se ho ujímají rodiče :).
 |