4.3.2010 Routeburn track - den druhý
Noc mazec. Ta parta mladých, úchylných šmoulů s vlněnými čapkami na hlavách dělali, když šli pozdě spát, bugr jako prase. Každému asi tak 3x spadlo něco těžkého na dřevěnou podlahu, takže vibrovala celá chata. Jedna slečna (naneštěstí v naší spací kukani) pak ještě ve spacáku ťukala něco v mobilu se zapnutým ozvučeným stiskem kláves, takže každý stisk tlačítka byl doprovázen "roztomilým" psychozvukem, rezonujícím v usínající chatě :). Pak se kolem půl jedné v noci ozvaly šílené zvuky, jak jedna ze šmoulic utíkala pravděpodobně v pohorkách po dřevěné verandě kolem ložnic a jeden ze šmoulů ji honil (asi měli období říje). Ona zakopla a cosi ryčela. Rachot jaxviňa. Ráno jim to vracíme. Něco po šesté se zvednu začínám se balit. Šustím, cinkám, nezájem :). Když se mi zdá, že už dělám rachot dost dlouho, tak dloubnu do Janči, protože tu nevzbudí ani startující F16 s forsáží, a odcházím si udělat snídani a čaj. Poté vyrážíme do Harrisova sedla. Jsme sami a mraky pořád ne a ne pustit sluneční paprsky k zemi. Chvílemi drobně, nechutně mrholí. Jsme celí mokří. Po necelých 3 hodinách jsme u Harrisova jezírka v Harrisově sedle. Je tu i přístřešek. Vevnitř koukáme na česky psanou cedulku s upozorněním od DOCu, že se tu nesmí nocovat atd. Je mi hanba, další z důvodů, proč se na Zélandu nehlásit k české národnosti. Mám pocit,
že máme v povaze hluboce zakořeněnu touhu porušovat veškeré zákazy a nařízení. Hledání způsobu, jak je obejít, je pro nás jakýmsi sportem. Asi nejsem patriot. Počasí se lepší a my vyrážíme zdolat blízký vrcholek Conical Hill, ze kterého nám včera ranger sliboval super výhledy. Výstup je dost drsný, chvílemi si nejsme jisti, jestli jsme si nespletli trasu. Po hodině marasu staneme na vrcholku, obklopeni hustým mrakem s viditelností cca 10 metrů. Občas se chviličku v mraku protrhne skulinka s výhledem do okolí, ale je zima a tak šupeme dolů a zpět k chatě Routeburn Falls. Trasa Routeburn Tracku normálně pokračuje dále k dalším chatám, ale my bychom se neměli z druhého konce jak dostat zpět. Proto jsme zvolili návratovou variantu po stejné trase. Máme zaplacen ještě jeden nocleh na Routeburn Falls, ale sil máme pořád ještě dost a další podobnou divokou noc riskovat nechceme. Tak necháváme DOCu 90 NZD. Vaříme si poslední čaj a horkou čokoládu a sestupujeme dolů k autu. Nevím přesně, ale sestup nám mohl trvat ty 3 - 4 hoďky. Záda už ani necítíme. Batohy je zabily. Něco po 17 hodině jsme dole a jedeme do poklidného Glenorchy, kde v kempu stavíme stan, pereme, sušíme a dáváme se do pořádku.
 |