27.2.2010 - Milford Track - DEN TŘETÍ
Dnes se už kolem šesté ráno začali lidé v chatě hemžit a chystat na přechod sedla MacKinnon. S Jančou vyrážíme něco po sedmé. Obloha je zatažená, ale neprší. Po chvíli začíná trasa stoupat. Pouštím Janču před sebe, protože ji žene něco neúnavně vpřed. Po pár sekundách mi mizí v serpentinách. Zdá se mi, že klesá mlha nebo to se jen přibližujeme směrem k ní nahoru. Potím se jako dveře od chlíva a rozepínám bundu. Mlha ale začíná být pěkně studená a přidává se prudký fičák. Nasazuji kapuci a opět zapínám bundu. Hotová Aljaška. Občas v dálce v chuchvalcích mlhy zahlédnu obrys yettiho nebo to je Janča, nevím. Yetti kapuci asi nenosí. Vyšťavení se potkáváme na vrcholu sedla MacKinnon pass u kamenného označníku. Není vidět ani na 10 metrů. Podle fotek na netu je právě odtud normálně parádní rozhled do okolních údolí a na štíty hor. Sakva, tak tohle nevyšlo, Milford Track se s náma přestává mazlit. Jdeme po směru šipky k horskému přístřešku. Z mlhy vystupuje akorát rozestavěná konstrukce. Starý přístřešek je nedávno zbouraný a staví se nový, který má být dokončen za jeden až dva měsíce. Zůstal stát jenom "záchod s nejhezčím výhledem na světě". Ve dveřích má i okénko, aby se člověk mohl zevnitř kochat pohledem do údolí (pokud je zrovna pěkné počasí). Teď je vidět tak akorát prd. Poryvy větru na pár okamžiků odhalují okolní vrcholky hor a tak honem taháme foťáky z báglů a fotíme. V mírném závětří za boudou stavbařů si dáváme pár sladkých tyčinek a pomalu začínáme sestupovat na druhé straně sedla dolů. Někde jsem ztratil krytku objektivu a vracím se k boudě zpět. Naštěstí leží na místě, kde jsme před chvílí svačili. Trekové hole, co sehnala Janča, se osvědčují. Držel jsem je sice v ruce poprvé v životě, ale pro výstup a následný sestup ze sedla byly supr. Sestup je nekonečný. Dostáváme se pod pás oblačnosti, která se začíná pomalu trhat. Teď musí být nahoře výhledy! Sakva. Cesta se pořád svažuje, oba si několikrát vymkneme kotníky, kolena a já nevím, co ještě. Pořád ještě neprší, skoro se tomu nechce věřit. Janča je zase asi hodinu cesty přede mnou a tak shazuju batoh a provádím inspekci. Najdu tyčku salámu a do 5 minut je jí jen půlka :). Pokračuje zdlouhavý sestup, ale objevuje se slunce a hned se jde lépe. Potkáváme se asi po 5 hodinách pochodu kousek před Quintin Lodge, což je poslední chata pro mastňáckou variantu treku. Mají tu i přístřešek pro nás "nezávislé cestovatele", uvnitř je várnice s horkou vodou, pytlíky čaje, káva a cukr pro nás zdarma! Dárek od majitelů společnosti provozující placenou variantu - tomu se nechce věřit, labůžo. Takový servis pro nás DOC, který spravuje zbytek treku a chaty, ve kterých spíme, teda nepřipravil. Nedaleko je mohutný vodopád Sutherland Falls a my vyrážíme na asi 45 minutovou odbočku, abychom ho taky viděli. Batohy necháváme v přístřešku a jdeme jen nalehko s foťáky. Od vodopádu se šíří mohutný oblak kapiček vody, kvůli kterým nejde skoro vůbec fotit, objektiv je okamžitě mokrý. Vracíme se k báglům a pokračujeme k místu našeho dnešního, z Milford Tracku vůbec posledního, noclehu - chatě Dumpling Hut. Asi po hodině tam málem po čtyřech dolezeme. Sundáváme bagáž a boty z opuchlých nohou a trochu se oplachujeme. Hned vypadá svět lépe :). Fotíme okolí, vaříme ty svoje blafy. Na terase mi propadne ne zrovna levná titanová lžíce škvírou v podlaze pod chatu :). Pomocí trekových tyček ji ale úspěšně vylovíme zpět. V 19:30 přichází rangerka na "hut talk" - večerní pokec. Hned v úvodu na nás vybalí, že přicházeji "heavy rains" (průtrže mračen) a že součástí naší zítřejší cesty budou lokální záplavy. V 7:30 ráno se tu máme zase sejít a řekne nám novější informace, které jí sdělí vysílačkou z Te Anau. Máme se možná připravit i na variantu transportu vrtulníky. No paráda. To bude napínavé.
 |