Epilog

Co říci, aby člověk nevyprávěl stejné věci jako v loňském epilogu? Napadají mne slova ze závěru Pána prstenů "Jak se dá navázat na starý život? Jak se dá pokračovat, když v srdci začínáte chápat, že se vrátit nejde? Jsou věci, které čas nenapraví. Některé rány zasáhly příliš hluboko...a zůstaly ve vás." Proto varování pro ostatní - Nejezděte na Nový Zéland, jinak to ve vás nechá nesmazatelné stopy :). Probouzíte se uprostřed noci, koukáte bezmyšlenkovitě z okna do ztemnělého, spícího sídliště, zakopáváte v bytě o hromádky výstroje a oblečení, které je vám líto uklidit, protože připomínají vaši cestu. Bolest vás drží ve svých drsných dlaních a zesiluje sevření. V tu chvíli víte, že musíte vyrazit někam dál, pryč ze šedého, dusivého města. Ale má to i svá pozitiva - začal jsem mít rád déšť. Teď už nenadávám, když vyjdu z domu a leje jako z konve, představím si kolem sebe kmeny mohutných kapradin, klátících se v mírném vánku, exotickou vůni lesa a zasněně vyrazím na tramvaj :). Pokud leje opravdu hodně, tak si stačí vzpomenout na některý ze stovek nezapomenutelných zážitků - vylodění u Milford Tracku, výhled z Conical Hillu, cesta nočním lesem z Awaroa do Totaranui, ranní probuzení v zátoce TePukatea Bay, malá červenka Robin, zvědavě ozobávající naše boty... dá se pokračovat hodiny.

Trochu statistických údajů - podobně jako minulý rok jsme najeli autem pár tisíc kilometrů, asi něco přes 6000, ale to jenom po jižním ostrově. S trochou nadsázky jsme na jižním ostrově prozkoumali většinu míst, kde se dá dojet běžným autem, ale spousta míst zůstává nedotčena masy turistů a čeká na ty, kteří podlehnou volání dálek. To, co se nám podařilo ušetřit třeba na letenkách, ubytování a jiných drobnostech, se vymazalo dost špatným kurzem novozélandského dolaru. Takže cesta vyšla finančně asi stejně jako minulý rok.

Po celém Zélandu je cítit sílící boj proti kouření, koupit krabičku cigaret začíná být těžší a těžší, v některých supermarketech (u nás to byl řetězec FreshChoice) vám po namarkování cigaret u pokladny spustí malý zvukový alarm a musí přijít nějaká vedoucí a ověřit váš věk.

A co dál? Pokud vše půjde dobře, začnu po novém roce zjišťovat ceny letenek do západní Kanady, asi Vancouveru v Britské Kolumbii. I když nepředpokládám, že to bude tak magická země, jako je Nový Zéland, zcela určitě to bude nebezpečnější a drsnější - grizzly ve stanu a tak :). Janča svou nit života začala odvíjet jiným směrem a psát jiný příběh. Proto to bude "one man show". Janči přeji, aby vždy našla to, co hledá a měla stále poblíž pevný přístav v rozbouřených vlnách života... Good Luck, Jane. Na Novém Zélandu by řekli -  Kia waimarie.

No, já doufám, že pokud to vyjde, tak mne Kanada nezklame. Původně jsem chtěl projet celou Britskou Kolumbii z jihu na sever do Yukonu (kdo nezná Jacka Londona a Bílého tesáka? ;) ), skrze Yukon k západu přes Dawson City do Aljašky. Tam se mrknout do Fairbanks, trochu projet divočinu, najít "Kouzelný autobus" (zasvěcení ví o čem mluvím) a přes jižněji položenou Anchorage se vrátit Yukonem a Britskou Kolumbií zpět na jih. Ale Aljašku asi pro tentokrát vynechám, protože vzdálenosti jsou v Kanadě obrovské a jeden měsíc je na tuto trasu málo. Navíc si nejsem jistý, jestli by v půjčovně aut skákali nadšením, že chci jet přes území dvou států. Někdy příště.

 Jane - Co říct..  taky mám teď ráda když prší :) Na naše putování se nedá zapomenout, můžem si gratulovat, že jsme se nějakým způsobem oba dva                přežili.. :) Né teď vážně, bylo fajn.. když zavřu oči pořád se tam vracím, a doufám že ještě dlouho budu... 

           Tobě taky  hodně štěstí .. už se těším na fotky "kouzelnýho autobusu" a jednu prosím extra pro mně.. autobus a v popředí jelena s                        mládětem :) nebo sakva alespoň kanadskou veverku...