18.3.2010
Ráno u malé benzinky(¤) doplňujeme v autě plnou nádrž a po Kenepuru Road(¤) jedeme do nitra fjordů. Silnice je dost úzká. V první vesničce Te Mahia si u malé rekreační budovy dáváme kafe s humpbridge koláčem (ať už to znamená cokoliv) a sedíme u výhledu na zátoku. O další kus dále ve vesničce Portage Bay si v obchodě něco vybíráme a za námi na nás houkne prodavačka: "Ladies..." :)) Asi bych se měl ostříhat. Janča si bere nějakou vajíčkovou bagetu s klíčky, ale křiví se jí u toho papula. Jedeme stejnou trasu zpět a u Linkwater se držíme směrem na Picton. Stejnou trasu už máme projetou z loňska, milión zatáček klikaté silnice podél pobřeží(¤). V Pictonu zaparkujeme auto(¤), procházíme se po promenádě a okukujeme trajekty, odplouvající na severní ostrov. Je supr počasí. Dáváme si další kafe s něčím sladkým. Nedaleko slyšíme česky "Tobě ten chleba nechutná?". Na ulici nás zastavuje nějaký místní údržbář a ukazuje na naše "expensive cameras" :), jeho bratr je prý známý fotograf. Z Pictonu se dáváme osamělou a málo využívanou cestou podél pobřeží k jihu(¤). Přes Waikawa Bay, Boot Cove, HakaHaka Bay, Kakapo Bay a další malé zátoky(¤). Nepotkáváme skoro nikoho. Některé místa působí dost strašidelně, až má z toho člověk husí kůži. Auto dostává do prudkých stoupání a klesání dost zabrat. V zátoce Robin Hood Bay(¤) si děláme krátkou pauzu. Koukáme na ceduli, kde je upozornění na toxické mušle. WTF? V zátoce je dřevěná chata a za plotem rodinka černých, chlupatých prasat s mladými a nedůvěřivě si nás prohlížejí. Šplháme autem do dalších kopců. Některé mají ohořelá úbočí. Působí to sklíčeně. Prvním velkým městem zpátky v civilizaci je Blenheim. Spousty lidí, shon a pípání pokladen v supermarketu New World(¤) nám připomíná naše nedaleké vystřízlivění do neúprosné reality všedních životů uprostřed Evropy. V supermarketu zase narážíme na skupinku českých kluků, dneska se tu s nima snad roztrhl pytel :). Kemp v Blenheimu je typu TOP10, jen nakoukneme do recepce a jedeme jižněji do Seddonu, kde by měl být další kemp. Je podvečer a slunce se pomalu kloní k západu a kreslí na vlnící se svahy nádherné vzory. Okolní kopcovitá krajina je vyprahlá a porostlá žlutou trávou. Před Seddonem nás staví policejní hlídka, asi nechtěli, ať přímo zastavujeme, jenom snímali naši SPZ, ale to jsme nevěděli. Nicméně policista nám do okýnka klidně oznamuje, ať pokračujeme dále. V Seddonu marně hledáme kemp, nacházíme jen travnatý plácek(¤) s pár rozbitými karavany a toaletami někde za rohem. Ugh. Obracíme to a vracíme se zpět do 20km vzdáleného Blenheimu. Zase nás zastaví ten samý policista a pamatuje si nás. Ptá se, jestli něco hledáme. Lámaně mu povídáme, že jsme hledali kemp. Souhlasí, že ten místní je nic moc a dává nám tip na pár kilometrů jižně položený penzion. Poděkujeme a odjíždíme na sever :). Zpátky v Blenheimu zajíždíme přímo do kempu(¤) a bereme chatku. Poblíž je železniční trať a pravidelné bušení vlaku do kolejí je fajn :). Pereme, sušíme, čistíme atd. Za tmy ještě sedíme před chatkou a dostáváme chuť na kumarové hranolky. Už je něco po desáté večer a my jdeme pěšky do ulic ztichlého Blenheimu. Všude je mrtvo, ale poblíž benzinky nacházíme otevřené KFC(¤), kde mají kumara chips, sláva :).
 |