24.2.2010
Janča si ráno trochu přispává. Není nutné extra spěchat a tak tomu nechávám volný průběh :). Míříme k Rivertonu, kde po ranním kafi chceme vyzvednout kešku u plastiky velké mušle Paua (¤). Chodíme chvíli nenápadně kolem, ale chlapík, sekající poblíž trávu, se podezřele kouká a tak to vzdáváme. U Tihaka Beach (¤) jsou stromy větrem vytvarovány jako od sochaře. Na pláži Janča najde tmavé pilotní Dockers zrcadlovky. A v dobrém stavu. Top Gun hadra. V Colac Bay (¤) se u zastávky s motivem Simpsonů pokoušíme najít kešku, ale zase nic. O pár kiláků západněji odbočíme (¤) k místu Cosy Nook. Je to malá zátoka s pár rybářkými chatrčemi, ale působí jak z 18 století. V průvodci píšou "pitoreskní", vzhledem k tomu, že tohle slovo se tam vyskytuje poměrně často, tak nám už pomalu začíná lézt na nervy :). Za kopcem je hned u pobřeží ostrůvek Monkey Island. To slovo ve mně probouzí nostalgické vzpomínky na legendární počítačovou hru, takže zastávka je zde nutná(¤). Začínajícím přílivem se brodíme k prťavému opičímu ostrůvku, na kterém je dokonce i pár dřevěných schodů a minivyhlídka. Jak vidím zvětšující se vlny na písečném předělu, který nás odděluje od pevniny, tak raději mažeme zpátky. V Tuatapere (¤) míjíme ceduli, že vjíždíme do domova jakýchsi známých klobás/párků/salámů nebo co. Ve firemním krámku ale mají tak 3 druhy olezlých klobás, takže končíme u chleba a šunky, které bereme v běžném obchodě. Severněji u Clifdenu (¤) si děláme kratší zastávku u historického zavěšeného mostu z roku 1899 a obědváme. Na mostě - jak jinak - potkáváme českou paní. Původně jsme chtěli zajet k začátku Hump Ridge tracku, ale už je po poledni a počasí nic moc. A tak jedeme k severněji položenému Manapouri (¤) a po dalších asi 20 minutách jízdy nás už v objetí okolních hor vítá Te Anau (¤). Někde jsem slyšel, jak zélanďané vyslovují název města Te Anau, zní to jako [týjáno]. A tak to už od časného ráno běžně používám při kecání s Jančou. Až teď, když jdeme do návštěvnického centra vyzvednout lístky na Milford Track, z ní vyleze, že si celou dobu myslela, že ji tím jako oslovuju - "Ty, Jano..." , mazec :D. Vstupujeme do infocentra(¤) a psychicky se připravujeme na náročnou delší english konverzaci. Uvnitř je změť lidí jak v Ostravě při výdeji dávek podpory. Chvilku čekáme u přepážky "Great Walks" a ujímá se nás paní, které strkáme před oči vytištěné potvrzení o zaplacení treku. Paní začíná mluvit, sakva, chytáme tak každé šesté slovo. Pořád se nás snaží na něco ptát, Janči bere z ruky pas a přepisuje z něj pár věcí do PC. Pořád mluví, ptá se, jestli umíme anglicky. Nevím, jak jí mam sdělit, že anglický manuál k ovládání tiskárny si přečtu i pozadu, ale běžná konverzace je o něčem jiném. Vypotím akorát "Only written" :). Paní asi tak pernou šichtu nečekala. Cpe nám žluté igelitové pytle na smetí, protože na treku si každý nese svůj bordel s sebou až do konce, nic se v průběhu putování nesmí vyhazovat. Ani není kam. Dostáváme ještě brožurku o samotném Milford Treku, kterou se nám asi zrovna chystá předčítat, omg. Rychle ji zastavujeme se slovy, že to už známe. Ještě nám každému tiskne paklík vstupenek se jmény - na autobus/loď/chaty. Pak ukazuje ke dveřím k nějaké ceduli a zase cosi mele, ale nerozumíme ani prd, tak kývneme a jdeme ven do místního supermarketu(¤) doplnit proviant. V kempu se pak snažíme několik hodin zmateně sbalit věci na 4 denní pobyt v horách. Postupně odhazujeme do auta to, co se nám zdá zbytečné. I ty hromady jídla se pokoušíme nějak zmenšit, ale jde to ztuha :). Večer už v chatce vítězně stojí dva sbalené, přetížené bágly, připravené pro fiordlanské dobrodružství. Poslední sprcha a zalehnout, zítra nás čeká vysněný Milford Track!! :)))
 |