17.2.2010 - Píše Tom
Ráno tak trochu nechápu. Je 5:30, tma jak v kampeličkovém tunelu a v autě se něco pohybuje - Janča vstává! Poprchává, všude mokro a je celkem zima. Domlouváme se, že spát už nemá cenu. Balíme a děláme přitom hrozný rachot :). Vodou nasáklý stan opět tradičně cpeme na zem za sedačky a noční sprškou jedeme jihozápadním směrem. Cestou ještě pořád za tmy hledáme u dřevěného totemu kešku. Stojí hned u cesty. Odtud už to je celkem blízko k Peel Forest(¤), kde odstavujeme auto, oblíkáme se do něčeho voděvzdornějšího a noříme se do v mlze zahaleného lesa prozkoumat vodopády Aucland Falls. V dešti je v lese celkem sranda, je brzo ráno, prší a není tu ani noha. Od vodopádů míříme k Big Tree, kde najdeme další kešku, ale ta je celá promoklá. Cestou od Big Tree k autu zaslechnu řev umírajícího mamuta. A znovu. Pak si uvědomím, že to jenom Janči kručí v žaludku. Takže honem honem a něco posnídat :). V přístřešku ze sebe otřepáváme vodu a doplňujeme kalorie. Popojedeme kousek po Blandswood road ke stráni, ve které by měl být výhled po okolí. Vyšlápnem si nahoru, ale kvůli dešti s mlhou se výhled nekoná. V Geraldine navštěvujeme obchod(¤), kam jsme šli původně koupit jen kartáč na zasviněné boty, ale neseme si odtamtud dvě plné tašky :). Teď máme po cestě přírodní rezervaci Kukahu, do které jsme se minulý rok nedostali kvůli zavřené brance. Letos je to úplně stejné. Branka je zavřená. Přelízáme ji a alespoň kousek se jdeme projít. Okolní kopce jsou úplně pokácené, asi probíhá masivní těžba dřeva. Je to smutný pohled. Cestička po úbočí kopce je místy skoro strhlá a tak se vracíme zpět k autu a prošmejdíme znovu blízký hřbitov v divočině, kde nacházíme další kešku, kterou jsme loni nedokázali najít. Pár kilometrů západně je stará, dřevěná Kukahu škola. U ní by měla být taky keš. Ale je to za plotem. Starý dřevěný domek vypadá opuštěně a navíc prší. Otevíráme branku a jdeme k němu a kousek za něj. Vevnitř se ozývají nějaké zvuky a praskání. Jako na povel se obracíme, mizíme k autu a jedeme dále :). Další zastávku děláme v našem známém městečku Fairlie, kde Janča opět kontroluje záchody(¤), jestli se od loňska nezměnily. Už neprší, ale obloha je pořád zamračená. Blížíme se k jezeru Tekapo a připravujeme se na "modrý šok", které nás při spatření Tekapa postihl minulý rok. Ale asi kvůli tomu, že nesvítí slunce, nám tentokrát připadá hladina o dost méně modrá. Fotoikona - kostelík Church of good shepherd je, dle našeho očekávání, v obležení davů turistů, japončíků a důchodců. Ani se proto moc nezdržujeme a štěrkovou cestou, vedoucí podél východního břehu Tekapa míříme k severu. V průběhu jízdy rozvíjíme teorie o výstražných dopravních značkách "CATTLE STOP". Po nich vždy na cestě následuje přejezd přes napříč položené železné traverzy s asi 15 cm mezerami, zapuštěnými na úroveň země. Když přes ně přejíždí vozidlo, dělá to děsný randál. Ke konci cesty podél břehu odlovujeme další kešku a vracíme se stejnou cestou zpět. Hledáme kemp u Tekapa. Je to mohutné zařízení a z toho kvanta lidí nás trochu bere depka, ale musíme to nějak přežít. Jedeme si uklidnit nervy pojídáním Fish&Chips, které si bereme ke dříve zmiňovanému kostelíku na břehu Tekapa, kde si jídlo v klidu vychutnáváme a sledujeme pozvolný odliv davů turistů. Po návratu do kempu slyšíme z blízkého stanu - co asi - češtinu a slovenštinu. Pereme a sušíme prádlo. Pak zalézáme spát.
 |