15.3.2010
...Omlouvám se, ale od tohoto data mám problém po sobě přečíst zápisky v deníku, je to nadrané jak prase a většina událostí je popsána jenom heslovitě, musím vzpomínat :), takže deník bude kratší :). Snad doplní některé události Janča.
Ráno rozepínáme stan a mžouráme do tiché tmy. Stačí jen otočit hlavu směrem k pobřeží a člověku se zastaví dech. Skrze větvoví džungle prosvítá krvavě zářící úsvit. Něco neskutečného. Sledujete tu ohromující scénu v opuštěné zátoce s pootevřenými ústy a slyšíte jenom jemné šplouchání vln. No dobře, aby to nebylo zase tak idylické, tak sem tam k nám zanese ranní vánek smrad ze záchodků, ale ostatní vjemy to přebíjejí :). Zjišťujeme, že jsme si trochu přispali a přechod z Anchorage Bay do Torrent Bay bude s postupujícím přílivem neschůdný, ale nevzdáváme se naděje, rychle balíme, hážeme bágly na záda a mažeme k odlivové planině. Jsme asi hoďku po limitu a jazyky mořské vody se pomalu plazí k pobřeží. Ujdeme asi 600 metrů, ale dál to nejde. Voda už nám začíná odřezávat i zpáteční cestu. Honem zpátky a musíme okružní cestou (hodně delší) přes vnitrozemí. Plahočíme se kopečky nahoru/dolů a po hodině chůze zjistíme, že jsme ve svahu kousíček od místa nad planinou, ze které jsme utíkali před vodou. Kdybychom to věděli, že tam vede trasa, mohli jsme vyšplhat pár metrů přes křoví do zarostlého kopce a ušetřili bychom si pěknou zacházku. U odbočky ke Cleopatra's pool zahneme do slepé trasy k pěknému zákoutí lesního potoka s kaskádami. Přechod je čím dál těžší, pořád stoupáme nebo klesáme, jsme úplně zpocení. V zátoce Torrent Bay se pohupuje člun DOCu a ranger dokončuje drhnutí wc budky, hned mu to jdeme zkotrolovat :). Zase šplháme do kopce a pod námi je Sandfly Bay, necháváme batohy nahoře a scházíme prudký kopec dolů. Na malý ostrůvek se ale kvůli přílivu nedostaneme. Cestou k zátoce Bark Bay najednou ucítíme smrad mršiny a vidíme na stromě připevněnou past na vačice, i s obětí. Celkem středověká metoda - takový plechovo umělohmotný mechanismus, ve kterém je asi návnada a jak tam vačice strčí hlavu, tak jí to zlomí vaz. Mazec. V zátoce je kuchyňský přístřešek s tekoucí vodou. Děláme si pauzu na oběd a vaříme čaj plus nějaký kentus z pytlíku. Studujeme mapu a vypadá to, že další odlivový úsek bychom měli stihnout. Jdeme po písečné pláži a na jejím konci nevíme, kudy kam. Před námi je kopec s několika vodními jazyky při úpatí a teď nevíme, kde se napojit na stezku. Brodíme se vodou a Janča jde po pás ve vodě prozkoumat neprostupnou zeleň ve svahu. Nikde nic, brodíme se odlivovým korytem do vnitrozemí, drobní krabi nám ožužlávají prsty na nohou a vidíme v dálce malý můstek. Přes šutráky s bágly na zádech formou harakiri se tam dostáváme a napojujeme se nějakým nestandardním způsobem. Legální odbočku jsme prostě nenašli. Traverzujeme přes kopec a před námi je dlouhá bílá pláž - Onetahuti Beach. Je pořád odliv a tenhle úsek se musí stihnout přejít jedině při odlivu. Neexistuje pro něj vnitrozemská varianta. Kdo to nestihne, musí si počkat na další odliv. Cajdáme bosí teplým mořem po pláži, kolem se povalují hvězdice, mušle, utíkají krabi a tak. Jako u nás u rybníka :)). Čekají nás další kopce a stoupání. Z posledních sil dorážíme do kempoviště Awaroa. Jsme tam úplně sami. V chatě jsou nějací trempové, ale kempoviště pro stany je celkem stranou. Vidíme rozsáhlou přílivovou planinu plnou bláta a šneků, kterou budeme muset zítra kolem čtvrté ráno překonat. Je to dálka jako prase. Vůbec není jasné, kam přesně se vydat. Sice je tu šipka s nápisem, že máme při přechodu udržovat směr mezi dva oranžové ukazatele (obrovské červené kola na druhé straně), ale je už podvečer a my v dálce vidíme na okraji husté džungle jen jeden. To je celkem průser. Ve tmě ráno budeme ztraceni. Jdeme do chaty a na zdi studujeme mapu. Zkoušíme si do gps zadat bod, kde si myslíme, že je asi vchod do lesa na druhé straně. Při představě, že za tmy zabloudíme uprostřed obrovské planiny, kterou při přílivu zaplaví 6 metrů vody, nám není dobře. Postavíme stan, trochu se snažíme opláchnout v ledové vodě a v okolních křovinách se probouzí k životu noční tvorové. Začíná koncert. Všude něco šustí a čenichá. Janča ve stanu - "To budou rejsci". Hukot jaxviňa - vylezeme ven a baterkou svítíme po směru zvuku - z křoviska na nás čučí "rejsek" velikosti kotěte v pozici dřepícího klokana :)). Lezeme zpátky a snažíme se v tom cirkusu usnout.
 |