19.3.2010
Ráno nás ve vibrující chatce budí projíždějící vlaky. Čím dál tím více vnímáme civilizaci v její nemilosrdné podobě, zvuky aut, smrad z výfuků a lidské hemžení. Z Blenheimu jedeme včerejší trasou do Seddonu, kde si dáváme u supermarketu SuperValue první kafe a Janča se jím obleje durch. Pak chvíli běhá polonahá okolo supermarketu aby uschla :). Míříme k solnému jezeru Grassmere, kde hledáme kešku, které se mi podaří rozbít obal, smůla. Na okolních svazích jílovitých kopců posedávají hejna strak a křičí na nás. Nitrem se mi rozléhá svíravý pocit že jsem tam, kde chci být a kde jsem vždy chtěl být. Trhá vás to uvnitř na kusy a nemůžete si od toho pomoci. Zítra nás čeká let do Evropy...
Celý den se prakticky nestalo nic zvláštního. Podél pobřeží jdou často zahlédnout kolonie tuleňů, pěkně smrdí :). Ve městě Kaikoura jsme se zdrželi v obchodech a zbývajících necelých 200km do předměstí Christchurche nám rychle uteklo. V kempu Spencer Park si v chatce začínáme dávat dohromady věci a balit všechno, co bereme zpět domů. Je neuvěřitelné, kolik bordelu se nám podařilo nashromáždit a kolik toho musíme vyhodit :).
 |