13.3.2010
Ráno se nám daří vstát o něco dříve a jdeme v Kaiteriteri na pláž pozorovat východ slunce. Obzor je celý zahalen do růžovo oranžových červánků, obloha tyrkysově modrá a moře odstínu roztaveného cínu jemně šplouchá v pomalu postupujícím přílivu. Dál od břehu se houpá pár rybářských bárek a loděk. Idylka a kýč jako prase :). Ale moc hezky se na to kouká. Ranní vzduch je ještě dost studený a nám brzo tuhnou prsty při mačkání spouští foťáků. Jdeme se do chatky trochu rozehřát u hrnku teplého čaje. Já snídám už asi týden rozjezenou, hnusně sladkou, čokoládovou tyčinku a Janča našla ještě jedno musli. Dofukujeme u benzinky pravou přední gumu a šplháme do šíleného kopce Takaka Hill severně od Motueky. První zastávku děláme na vyhlídce Hawke's Lookout(¤). Na vyhlídkové plošině vysoko nad údolím chce Janča klíče od auta. Vyndávám je z kapsy a podávám jí je. Do dvou vteřin je Janča pouští na zem, klíče klepnou o podlahová prkna a propadají mezerou mezi nimi do hlubiny pod námi. Chvíli nevěřím vlastním očím a cítím, jak mi vyprchává krev z tváře. Strnulý výraz v Jančině obličeji to nijak nezlehčuje a přesvědčuje mne o kruté realitě. No, asi by bylo vhodné vynechat podrobnosti, týkající se slaňování, valících se balvanů, vrtulníků s termovizemi a tak. Janča nakonec klíče našla :). O kus dále zastavíme u jeskyní Ngarua caves(¤), kde si ale dáme jen kafe. Pár kilometrů za jeskyněmi odbočuje z hlavní silnice prašná, úzká cestička Canaan Road(¤). Vjíždíme tam a po cca 11 km by mělo být místo, kde se natáčela scéna z Pána prstenů, kdy Aragorn odvádí hobity do lesa. Sice si to teď nějak nedokážeme vybavit, ale třeba se povede alespoň pár fotek. Cesta je samý kopeček a zatáčka, hrozně úzká, děsím se, že někoho potkáme v protisměru. Ale zase taková hrůza, jako byla v Oparara Basin, to není. Na natáčecím fleku je moc hezké okolí, nic z toho nepoznáváme, ale to neva. Poblíž by měla být ukrytá jedna keška a tak ji vyrážíme hledat. Musíme přelézt dřevěnou ohradu a narážíme na kruh z kamenů. Na každém z nich jsou vytesány různé symboly. Pro nalezení kešky máme najít kámen s ještěrkou, což je otázka chvilky. A teď máme najít kámen se symbolem astronomického znamení ryb. Ani jeden z nás neví, jak ten symbol vypadá. Kamenů se symboly je tu poměrně dost. My máme najít ten správný a udělat pomyslnou přímku s kamenem s ještěrkou a po 40 metrech by mělo být místo s ukrytou keškou. No, zkoušíme jednu variantu po druhé až nakonec máme štěstí a kešku nacházíme. Počasí je super. Jedeme ještě o pár kiláků prašnou Canaan Road dále do divočiny. Parkujeme u výchozího místa pro minitrek k Harwoods Hole, což by měla být nějaká 100 metrů hluboká propast... Po asi 40 minutách cesty skalnatým lesem s odvážnými a zvědavými "robiny" v patách jsme tam. Děláme pár fotek, Janča mi asi 16x řekne "Nelez tam!" a vyškrabeme se i na blízký vrcholek. Vracíme se k autu a míříme zpět k hlavní silnici. Tentokrát už potkáváme v protisměru pár aut a pokaždé je to zážitek. Ještě že řidičské schopnosti protijedoucích řidičů jsou o dost větší než ty mé. Jednou sklápíme i zpětná zrcátka. Na hlavní cestě valíme z kopce dolů(¤). Janča trochu pospává a probouzí se kousek před lososí/úhoří farmou Anatoki. Usedáme do stínu a objednáváme si uzeného lososa a sushi + kafe. Sedíme u stolu s výhledem na celou farmu. Pokud máte zájem, půjčí vám zdarma rybářský prut a můžete si rybu vlastnoručně chytit. Donášejí nám jídlo, sushi bylo údajně nic moc, ale losos byla dobrota, akorát přílohové zeleniny mohlo být alespoň 5x více. U vchodu do farmy jsou přibity dřevěné rybičky s nápisem "Vítejte" v mnoha jazycích. Čeština je hned vpravo nahoře :). Z rybí farmy už je to jen kousek do Takaky(¤), kde se v infocentru ptáme na kempy v okolí Farewell Spitu. Ukazují nám hned dva - jeden těsně u Wharariki Beach, který tam minulý rok ještě nestál, a jeden v Puponga. Ten u Wharariki nám svou polohou naprosto vyhovuje. Nejprve ale v Takaka nakupujeme zásoby(¤) a jedeme se zase podívat do Groove, uklidňujícího koutku přírody a skal. Od Groove frčíme plnou rychlostí k severu ke Wharariki Beach a údajnému kempu. Asfaltová cesta přechází v šotolinu. Jsme tam a nestíháme zírat. Jedna budova, sprchy - 4 minuty za 2 dolary, pár fleků pro stany (je vichr jako prase) a jeden zatuchlý karavan. Dva maníci vidláckého zevnějšku v recepci nám nerozumějí. Slovo "Tent" (stan) neznají. Až zkoušíme zélandštinu a vyslovíme to jako "tint", tak se chytají. Ale v tomhle větru bychom přece jenom raději nějakou obytnou chatku, které zde očividně nevedou. Za karavan chtějí 50 NZD uááááá. Vracíme se zpět stejnou cestou do Pupongy a zapadáme do malého zahradního kempíku, kde mají volný stejně zatuchlý karavan, ale za 40 NZD :). Sprcha je časově neomezená, ale vypadá jako z hororu. Ty pavučiny pod střechou přímo ve sprše se nám budou zdát ještě hodně dlouho. Ale paní v recepci byla moc milá a vstřícná. Děláme si něco pytlíkového k večeři a fotíme červánky.
PS: Z dneška jsou dvě videa - to druhé je takový "reality" úlet. Nic pro slabé povahy :)
 |