20.2.2010
Ráno Janča spí, klepu na sklo (normálně bych kopl do dveří, ale auto je z půjčovny :) ) a vidím, že záři ranního slunce nad Moeraki Boulders nestihneme. Od šutráků jedeme polňačkou na kopeček nad vesnicí a pak podél pobřeží ke Katiki Point. Na Katiki Pointu jsou místa, přizpůsobená pro pozorování tučňáků a lachtanů/tuleňů (nikdy nevíme, jaký je mezi tuleněm a lachtanem rozdíl) a majáček. Tři tučňáky zahlédneme na útesu a o kus dále se na trávě vyhřívá malý lachtan. O něco dále na jih je další pozorovací oblast Shag Point(¤). Je ale prázdná, zahlédneme jen nějaké ptáky. Podél pobřeží při hledání kešky narazíme na parádní, celkem ukryté místo, na kterém jsou spousty kulovitých balvanů, podobných těm na Moeraki. Janča má mírný infarkt, protože náhodou projde asi dva metry od spícího tuleně, kterého si vůbec (ani já) nevšimla. Pro fotografy moc hezký plácek. U městečka Palmerston si prohlížíme místo, kde stávala obrněná maorská vesnice Pa. Nepřipomíná ji tu ale nic. V Palmerstonu (¤) doplňujeme benzín a zase moc dobře nefunguje čerpací pistole, pořád se to vypíná a tak čepuju po mililitrech snad 10 minut. V obchodě kupujeme nějaké pití, protože je děsný hic. Couráme se pomalu autem až k Dunedinu. Zase v civilizaci. Mraky aut, ulic a spěchajících lidí(¤). Ani nezastavujeme, honem pryč. Za Dunedinem je odbočka(¤) k Tunnel Beach. Malá pláž, ukrytá v nepřístupných vysokých skalách. Dá se na ní dostat jen tmavým tunelem, vysekaným ve skále. Z parkoviště je to celkem sešup z kopce až dolů, nazpátek to bude pěkná makačka. V tom vedru jsme oba K.O. Z pláže se jedeme podívat na vyschlé solné jezero Sutton Lake, ukryté někde v neosídlené oblasti. Po úseku šotolinové cesty jsme u informační cedule, kde se musí nechat stát auto (dále jet ani nejde) a kde je napsáno, že k jezeru je to hodinu tam i zpět. Slunce nad námi žhne jako letlampa, házíme na záda batohy s pitím a začínáme se proplétat skrze pusté území, pokryté rozpálenými skalisky a křovinami. Nikde ani živáčka. Perfektní. Samo jezero je jen takový větší vyschlý zabahněný rybníček, ale za návštěvu to stojí. Na zpáteční cestě vyzvedáváme kešku, která je zatím největší, co jsme viděli. Takový normální kýbl s plyšáky, hračkami a blbinkami, zastrčený v puklině skaliska a zakrytý kameny. Dokonce tam někdo přihodil svíčky do auta :). Od Sutton Lake jedeme směrem na Ranfurly (¤) a Naseby (¤), kde bychom dnes chtěli zakotvit. Krajina je dokonalá. Za celou dobu potkáme snad dvě auta. Na jednom odpočivadle stojí auto s mladou indkou, která si dopřává svačinu. Zdravíme ji a to ještě nevíme, že ji následně potkáme na asi dalších 4 místech Nového Zélandu. Snad nás nesledovala :). V Naseby(¤) nás místo malého, zapomenutého kempu vítá celkem velký park s mračnem lidí a řvoucích děcek - OMG. Poplatek za platbu kartou - to je poprvé na Zélandu, co něco takového vidíme. Na našem přiděleném stanovém místě je roztažený rodinný stan velikosti hangáru na Cessnu s bandou zélanďanů okolo, nějaká ženská nám ukazuje na druhou stranu, ať si postavíme stan tam. No fajn. Sprcha na prachy :(. Automat ve sprše nefunguje, sežere dolar a nic. Krám jeden. Přebíhám napůl svlečený do druhé kabinky. K večeru trochu obhlížíme okolí a jdeme spát.
 |