16.3.2010
Uprostřed noci se probouzíme kvůli řevu venku. Je to jak z noční můry, řvou tam vačice (ukázka nad textem). Protože se bojíme, jdeme společně na záchod :). Pak ještě na pár hodin zalehneme a před čtvrtou ranní se začínáme v hluboké tmě balit. Baterkou posvítíme na dřevěný stůl vedle stanu, kde jsme si večer nechali přehozené ručníky se svíčkou. Krev nám stydne v žilách. Ručníky jsou zmuchlané na hromádce a z hliníkového obalu svíčky je malá kulička na stole. Vosk se válí vedle. Hlavou se honí představy z hororů. Držíme se raději poblíž sebe :). Po bližším zkoumání vidíme na vosku stopy zoubků. Je zima a mokro. Zkřehlýma rukama zabalíme stan a vyrážíme s bágly na zádech a čelovkami v černočerné tmě k předpokládanému místu přechodu. Na pobřeží záplavové planiny vytahujeme gps a vyrážíme přes bahno a vrstvy ulit směrem ke vzdálenému, nyní spíše tušenému, okraji lesa. Nad hlavou máme koberec zářících hvězd, které nás tiše sledují (asi si říkají, co to tam ti dva blbci v 4 hodiny ráno dělají). Kužely světel z čelovek protínají tmu a odhalují koryta proudící vody. Sundáváme boty a brodíme se ledovou vodou. Pod bosýma nohama nám křupou hromady ulit mořských tvorů (doufáme, že už neobydlených). Po nějaké době brodění a chůze se rozhlížíme kolem, čelovky moc daleko nedosvítí, ale nevidíme vůbec nic, žádný břeh, okraj něčeho a tak. Kdyby teď začal příliv, tak jsme v pytli. Radši na to nemyslet. Držíme se směru, který nám diktuje gps. V dáli se rýsuje okraj lesa a skalisek. Doplazíme se tam a chvíli hledáme vstup do neprostupné stěny zeleně. Kupodivu jsme se trefili docela dobře. Je tu i kadibudka. Nazouváme boty a pohlcuje nás noční džungle. Přepínáme čelovky na nižší výkon, ať nám déle vydrží. Kolem je totální ticho. Neozývá se ani jediný živý tvor. Jenom náš zrychlený dech a občasné "do prdele" :). Pochodujeme tak dlouho, až si všimneme, že nebe začíná chytat trochu stříbrnou barvu. Úsvit je blízko. To už vycházíme na nějakou pláž a sledujeme pomalu krvácející obzor. Janča zjišťuje, že má naopak oblečené triko :). Fotíme a jdeme kus po pláži k severu. Noříme se opět mezi stromy a trochu stoupáme. Trasa se vine poblíž břehu a otevírají se tak co chvíli hezké výhledy na osamocené pláže. Cestou baštíme jablka a pár musli tyčinek. Vypínáme čelovky a vidíme, že se pomalu blížíme k Totaranui, ze kterého nás před dvěma dny odvážel motorový člun. Auto naštěstí stojí tam, kde jsme ho nechali, ale pneumatika je prázdná. Musíme nasadit rezervu. Tohoto úkolu se s vervou chopí Janča, která to doma celý rok tvrdě trénovala :). Na celé operaci bylo nejnáročnější vyklidit bordel z kufru auta, abychom se dostali k rezervnímu kolu. Odjíždíme do Takaky a cestou zahlédneme u krajnice dva papouchy Kea, jak si hrají s chuchvalcem nějakého svinstva. V papírech z půjčovny máme napsáno, že při píchnutí kola je třeba kontaktovat nejbližší pobočku Firestone a oni že zavolají do Apexu a domluví se co a jak. Začínám cítit žaludeční nevolnost - předtucha blízké komunikace v angličtině. V Takace vidíme u benzinky firemní štít Firestone a odstavujeme auto před velkou dílnou. Jdu dovnitř s papíry z půjčovny a narazím na jednoho dědulu a mladého kluka. Začínám jim rukama nohama vysvětlovat, co chci. Vidím, že mi s otevřenými chlebárnami visí očima na rtech a snaží se pochopit, co jim chci říci. Propadám zoufalství :). Nakonec to ale pochopí a děda odchází volat Apex. Vrací se a říká, že to stejně budu muset zaplatit. Hmm, takže plné pojistné, co jsme si v Apexu na začátku uhradili, je celkem naprd. Příště už budu vědět. Po půl hodině je pneu zalepená a my si dáváme poblíž v kavárně zákusek a kafe na uklidnění nervů. Kolem cupitají skupinky malých prcků ze školky a všichni mají malé reflexní vestičky, vypadají jako popeláři liliputi :). Pokračujeme v jízdě přes Takaka Hill, kde mne na odpočivadle Janča pod nesnesiteným nátlakem donutí vyházet znovu všechny mé věci z kufru a udělat si v nich pořádek. Zároveň mění rezervu zpátky za opravenou pneumatiku a pomoc jí nabízejí v krátké době po sobě asi tři kluci :). Kdybych to měnil já, tak suším hubu :). Děláme inventuru jídla a jedeme přes Motueku na Králičí ostrov a pak do Nelsonu, kde si dáváme další kafe a zkoumáme centrum s katedrálou na kopci. Jedeme se poohlídnout po nějakém ubytování, na kruháči v Nelsonu málem sejmu neviditelné auto, ještě že mě Janča zabrzdila :), ta maorka za volantem měla nějaký vyděšený pohled. Kemp přímo v Nelsonu je pěkně drahý a tak jedeme obhlídnout další, pár kiláků za městem. Je u řeky mezi stromy. Paní v recepci vypadá, že si zrovna střelila dávku, ale nám už se nikam dál nechce a tak zůstáváme. Celý den je dost velký fičák, z rádia zaslechneme něco o sílícím cyklónu a pustošení ostrova. O ou. Sakva, teď kolem proběhla čivava s rolničkou. Sprchy 2 NZD.
 |