23.2.2010
Tahle noc se povedla. Krásně šumělo moře a byl klid. Stanová celta je ráno celá pokaděná od ptáků. Už začínají štěbetat, potvůrky. Valíme na pláž stihnout východ slunce. Ještě pořád tam kempí trojka tuleňů z včerejšího večera a líně se válí v ranním oparu. Foťáky cvakají a kamera jede :). Jsme v oblasti Catlins a jedeme se mrknout na Jack's Blowhole, hlubokou díru v zemi, která je propojena s blízkým mořem. Asi je slabý příliv, takže celkový dojem nic extra. V Owace(¤) doplníme benzín a ranní kofein do našich žil (něco sladkého k tomu je samozřejmostí). Vydáváme se po cestě západním směrem a děláme si odbočku(¤) k našemu dnešnímu prvnímu vodopádu Purakaunui Falls. Celá oblast Catlins je nádherně zelená se spoustou krátkých lesních tras mezi kapradinami a vodopády. Na malém parkovišti nás zastavuje postarší pár a předává nám mladého kluka, nejprve nechápeme, co se děje, ale ukazuje se, že kluk je turista/stopař a hledá někoho, kdo jede směrem, ze kterého jsme zrovna přijeli. Smůla. Jdeme omrknout vodopád a vidíme, že na skále pod ním se ke svačině usadila rodinka. Přímo v místě, které se kříží s nejlepšími záběry vodopádů. Takže chodíme kolem nich a snažíme se fotit z úhlů tak, aby nám nepřekáželi v záběru. Dalšími vodopády na naší trase jsou Matai Falls (¤), ty máme zmáknuté za chvilku. V malé osadě Papatowai necháváme stát auto(¤) a zapadáme do stinného lesa. Procházíme se až k pláži a po ní zpátky k autu. Teď jsou na řadě vodopády McLean Falls(¤) a malé jezírko Lake Wilkie(¤). O něco více jižněji zajíždíme do zátoky Curio Bay (¤) ke zkamenělému lesu. V kamenném podloží pláže jsou zřetelné zbytky kmenů a pařezů, starých milióny let. Pohopskává tam chudinka jeden malý tučňák, v obležení davu turistů s foťáky. Je z toho asi pěkně vynervovaný. Nedá se na to koukat a tak se raději obracíme a po polňačce kodrcáme k nejjižnějšímu bodu jižního ostrova Nového Zélandu - Slope Pointu. Stojí tam malá, moderní karikatura majáku, to znamená - asi efektivní, ale nic extra pokoukání. Navíc kolem poletují uvřeštěná děcka nějaké početnější mexické rodinky. Při jízdě dále na západ projíždíme Tokanui (¤), Fortrose (¤) a předměstími Invercargillu (¤) se proplétáme na jižní poloostrov Bluff (¤). Kupujeme si rybu s hranolky a na kopci s vyhlídkou uprostřed poloostrova(¤) baštíme/večeříme. S umaštěnými prsty se necháváme nést podvečerní semaforovou vlnou napříč Invercargillem k jeho severnímu okraji, kde zakotvíme v Lorneville Holiday parku(¤). Velice ochotný pán v recepci s námi chvilku kecá a ukazuje nám ochočenou kozu a ovečku, které k němu na zavolání přijdou, jako pejsek :). Vaříme si čaj a do tmy sepisujeme deníky.
 |