28.2.2010 - Milford track - den čtvrtý
V šest hodin ráno už v chatě asi nikdo nespí. Všichni očekávají čerstvé zprávy o stavu řeky. Trochu prší. Asi něco před sedmou se v jídelně objevuje rangerka Jen. Z její řeči nechápeme skoro nic, ale lidi okolo se chystají vyrazit. Ptáme se jednoho francouzského páru, co se teda jako děje, taky krčí rameny a prý snad říkala něco o tom, že deště zatím nebyly tak husté, jak se čekalo, a řeka se ještě nenaplnila. Máme se vydat na cestu a řídit se vlastním úsudkem a rozumem. Nejlépe prý máme vyrazit do 7:30. Hážeme na sebe bágly, nepromokavé bundy, já nepromokavý klobouk z armyshopu a fičíme. V mírném deštíku se jde celkem dobře. Čeká nás 18,5 km k Sandfly Pointu. Po půl hodině nasazujeme pláštěnky na batohy. Déšť pořád houstne. Záplavové oblasti, většinou označené tyčkami s oranžovými konci, jsou zatím průchozí. Janča jako obvykle sprintuje a mizí v zákrutách vlhkého pralesa. Já si sundávám fleesku a jdu jen v triku a bundě. Už prší regulérně. Cítím, jak mi pod "nepromokavým armádním kloboukem" vlhne hlava a pod "nepromokavou membránovou bundou" stékají čůrky vody. Rozbolavělé svaly celého těla na nás řvou něco sprostého a z kůže na chodidlech mám pocit, jako by mi ji někdo strhnul a nalepil zpátky sekundovým lepidlem. Asi mi slezou nehty. Musíme z naší skupiny zmínit jednu paní neurčitého věku, na kterou jsme trochu nevěřícně hleděli, oblečenou v dlouhých sukních a čepkou na hlavě, která při večerních proslovech rangerů jen tak jako by mimochodem uplivávala do připravené pet flašky. Celou trasu treku šla v sandálech, nejde mi do hlavy, jak v nich dokázala přejít sedlo MacKinnon. Déšť je hustší a hustší, foťáky vůbec nevytahujeme - proto máme z celého dnešního dne jen asi jednu nebo dvě fotky. Okolní prostředí je nádherné, ale člověk, promoklý na kost, se soustředí spíše na přežití. Při průchodu džunglí kapradin slyšíme pořád sílící řev spousty okolních vodopádů, řítících se z okolních, prudkých skal. Cestička je místy dost sebevražedná, spousta velkých, vlhkých balvanů, klád a kořenů. Cestou (pokud se teda zrovna potkáme) dojídáme poslední zbytky zásob sladkých tyčinek a půl tyčky salámu. Sušené maso, které jsme na zkoušku koupili před trekem v Te Anau, nás včera při pauze v putování postavilo na nohy. Je už liják jako kráva. Pěšina se mění v potok, nepromokavé boty už to taky pomalu vzdávají. Poslední kilometry jsou vyloženě utrpením, Janča je už dávno někde v čoudu. U odpočivadla Giant's Gate je nádherný mohutný vodopád, ale už prostě není síla ani vůle vytahovat foťák z báglu. Po cca 5 až 6 hodinách a 18,5 kilometrech se dobelhávám do konečné stanice - Sandfly Pointu. Janča je tam první z celé výpravy! Nedivil bych se, kdyby měla nejlepší čas z celé historie Milford Tracku. Čím jí to doma krmí? Lístky na loď máme až na 15:15, ale Janča se chce mermomocí vetřít na loď ve 14:00. Prší. Jdeme k přistávacímu molu a ptáme se, jestli nás vezme. Kapitán malé bárky jen mávne rukou, ať si nastoupíme. Na lodičce asi pro 15 lidí je tak 40 osob s mohutnými batohy. Musím stát. Maras. Janča sedí v loužičce vody. Ještě, že plavba trvá tak 20 minut. V Milford Soundu se v návštěvnickém terminálu stejným způsobem vtíráme do dřívějšího autobusu směr Te Anau. Cestou podřimujeme. V Te Anau Lakeview Holiday Parku se ubytováváme v chatce a pereme/sušíme tunu věcí. Dáváme si jednu kávu za druhou. Nemůžeme se nabažit nenadálého komfortu. Každý se asi tak hodinu sprchujeme a připravujeme snad 20 toustů se sýrem a nějakou místní česnekovou pomazánkou. Na střechu bubnuje - co jiného - hustý déšť.
Co říci závěrem k Milford Tracku... Milford Track nejde prostě moc dobře popsat, musí se zažít. Obrovský vliv na to, jak ho člověk bude vnímat, má počasí. A to je v oblasti Fiordlandu většinou deštivé. Jak už řekli jiní lidé před námi - Milford Track je sázka do loterie. A my jsme vyhráli tak odhaduji asi druhou cenu. Pršelo nám jenom poslední den. Někomu proprší celé 4 dny, to musí být potom teprve "zážitek". Při sledování záběrů z Youtube, kdy se skupinky brodí po pás proudící vodou, nám občas vstávaly vlasy na hlavě. Ale jak jsem říkal - Milford Track nám ukázal svou přívětivější tvář a poslední den se jen tak trochu předváděl :).
(z tohoto dne pouze jedna fotka)
 |