1.3.2018

Dnešní teplá první březnová noc byla fajn, až na auta, projíždějící po cestě vedoucí podél kempu. Ráno se chystám doplnit nádrž a u pumpy( ¤ ) je docela šrumec, řady stojících aut ze všech směrů, vůbec se v tom nevyznám. Snad to vydrží až do Tarrasu. Mířím k ikonickému průsmyku Lindis Pass.

 

Průsmyk(¤) se jako vždy hemží auty. Moc dlouho se proto nezdržím a pokračuji do Tarrasu k pumpě(¤). Do prčic, je tam jen samoobslužná, kterou jsem nikdy nepochopil a navíc se kolem motá tlupa stejně zmatených dalších řidičů. Risknu to a snad se mi podaří dojet až do Cromwellu. Po cestě si chci znovu omrknout bývalé zlatokopecké osady v oblasti Bendigo, ale po cca 3 kilometrech štěrkové cesty narážím na brod velikosti rybníku. To nedám ani omylem. Vracím se na hlavní a zkouším odbočit na jinou příjezdovku. Tady už to půjde. Neprojedu ale všechno, se skoro prázdnou nádrží nechci riskovat. Podél cesty míjím billboardy "The home of your Icebreaker" :).

 

V Cromwellu(¤) konečně plním nádrž a jedu kousek západně k něčemu, co mám v gps označeno jako ChinaTown(¤), ale je to jen bývalé zlatokopecké území, proměněné na atrakci s průvodci za prachy. Vracím se zpátky a trochu měním plány, jelikož nepřetržitě leje. Nezůstanu v Cromwellském kempu, ale protáhnu to jižně až do Alexandry. Ještě na skok omrknu Bannockburn Sluicing, ale tam se zrovna opravují historické budovy a všude je plno dělníků a stavebních strojů. V Alexandře, obklopené bezútěšnými kamenitými kopci, je obří kemp(¤) s postarším vybavení, sprchy vypadají jak z komančské fabriky sedmdesátých let. V dešti stavím stan, večeřím tuňáka s bazalkou z konzervy a dnes už asi nic nepodniknu.