20.3.2018

 

Noc celkem v poho, akorát ve 2:00 po půlnoci kempem produsala v marjánkovém oblaku směrem k pláži parta zhulených, chechtajících se německých děcek :D. Ráno opláchnu xicht a vidím, jak se kolem míhají gangy zlotřilých wek. Vyrážím po silnici asi 15 kiláků zpět ke startu treku Charming Creek. Měl by být na tři hodiny každým směrem. Trek vede po starých kolejích, kudy kdysi malé vozíky dopravovaly uhlí ze vzdáleného dolu. Proto se jde celkem dobře, trasa je jen mírně skloněná a z trávy vyčnívají polorozpadlé zbytky starých pražců a kolejí. Sem tam se přizabiju, když zakopnu o vyčnívající hřeb z pražce na úrovni země. Podél stezky jsou rozházeny zbytky kusů důlních strojů ve stádiu rozkladu, občas doplněné vysvětlujícími tabulkami. Někdy se jde tunelem, vyraženým v nitru skály. První půlka treku je fajn, ale pak už je trasa poměrně nezajímavá a únavná.

 

V 15:00 jsem zpět a jedu do osady na konci světa jménem Karamea. Dokoupím ukradený chleba a zapadnu do kempu, kde jsem si kvůli mizerné předpovědi počasí zabookoval dvě noci v chatce. Ale je furt hezky... sakva, pak věřte předpovědím. Chatka je maličký, zatuchlý pokojík s postelí, stolkem, židlí a biblí... no comment. Sedím raději venku v otevřeném autě. Ale začínají hrozně žrát muchny, proto zalezu dovnitř.