23.2.2018

V novém spacáku se spalo dobře, ve starém bych dnešní noc asi nepřečkal. Ráno se budím s mírnými omrzlinami na xichtu a mám pocit, že ve sklenici s meruňkovou marmeládou je ledová krusta. Nemůžu zimou ani udržet kartáček na zuby. Kosa jaxviňa. Ještě, že začíná pomalu vycházet slunce, musím počkat, až mi naskočí základní životní funkce.

Ve sprchách si naberu do petky vodu a opouštím jeden z nejlepších kempů, co se týče poměru ceny/služeb, které jsem měl tu čest navštívit. Určitě se sem ještě vrátím. Na mapě mám z dřívějška vyhlídnutý krátký trek "Terrible Gully", ale podle satelitních snímků to ukazovalo na brody, křižující příjezdovou trasu. Pár kiláků za soutěskou Rakaia odbočuji na vedlejší cestu a emocionální šok z panoráma hor mne úplně zatlačí do sedadla. Paráda. Jako když se otevře katalog. Zasněžené čepičky štítů a brutálně zelené louky pod nimi mne utvrzují v pocitu, že jsem se narodil na špatném místě :).

Po chvíli jízdy míjím ceduli "Road closed ahead", do prčic, někde vepředu bude uzavřená cesta, ale nevím kde, zkusmo jedu pomalu dále. Na štěrkové cestě jsou vidět probíhající stavební práce, nikdo tu sice není, ale nechci provokovat. Zastavím u okraje cesty(¤) a přemýšlím, co dál. Za chvíli kolem mne projede auto DOCu a zastaví opodál. Začínají něco kutit na cestě. To rozhodlo, otáčím se a jedu nakoupit jídlo do Methvenu.

V obchodě(¤) mi paní u pokladny sděluje, že tu mají spoustu čechů, ale říká to s úsměvem, takže asi nedělají ostudu jako obvykle. Jo, v infocentru jsem si předtím musel vzít mapu centra městečka, nemohl jsem obchod s potravinami vůbec najít.

Jedu podle plánu "B" k treku "Alford Forest". Mělo by to být tak na 3 hodiny jedním směrem. Navigace mne posílá skrze zavřená příjezdová vrata a já se musím motat okolníma polňačkama až k okraji lesa. Okolo jsou samé pastviny. Jak otevřu dveře auta, tak málem omdlím. Tak intenzivní smrad hnoje jsem už dlouho necítil. Ale nozdry si za chvíli zvyknou. Ještě se nezapomenout namazat opalovacím krémem, protože včera jsem se na to vykašlal a mám xicht jak rak.

Cesta stoupá lesem strmě do svahu. Některé ze stromů jsou obaleny černou hmotou, na které hodují mraky vos. Trochu šok, zastavit se a půl metru vedle kmene se stovkami vos, lezoucími sem a tam. Společníka mi dělají zvědaví fantailové. Cesta míří neustále vzhůru, ale za chvíli les končí a otevírají se nádherné rozhledy na Canterburské planiny. Slunce peče o 106. Občas se proplétám vysokou trávou, sahající mi po ramena. Z úzké stezky přede mnou utíkají stáda ještěrek a kobylek s brutálním zbarvením. Jedna z kobylek jako by vypadla z Transformerů - celá černá, až na dva ostře oranžové pruhy podél těla. Stoupám ještě asi 2 hodiny, ale jsem grogy. Vysoko nad sebou vidím vrcholek, který je asi cílem treku. To nedám. Ale pár fotek mám, výhledy okolo stály za to. Zaznamenávám si - vrcholek pokořit zase příště.

Trochu měním plány. Chtěl jsem dnes dojet k jezeru Heron, kde je jednoduché tábořiště, ale jsem zpocený jak prase a moje zablácené kaťata potřebují vyprat. Mířím do mi už dobře známého kempu v Mt. Somers. Už potřetí :). Ale moje oblíbené místo pro stan vzadu mezi záhony kytek už je obsazeno. Sakva. Vytahuju mokrý stan, který už v zapařeném autě získal vůni uzeného sýra, a stavím ho na trávníku kousek od recepce. Jdu si vyprat. Snad to na slunci brzo uschne. Dělám si své první kafe na NZ a večeřím sušenky. V kuchyni visí cedulky, že kvůli cyklónu Gita se musí veškerá voda 3 minuty převařovat. Mno, dal jsem tomu jeden cyklus v rychlovarné konvici, snad si domů nepřivezu tyfus.

Pokud vydrží počasí, vyrazím zítra k jezeru Heron a dále k Edorasu :). S večerem začíná být pěkná zima, jestli to tak bude každý večer a noc...