23.3.2018

 

V noci jsem musel ven ze spacáku na wecko a myslel jsem, že je po mně. Zima ukrutná. Už jen natáhnout na sebe ledové kalhoty by zasloužilo diplom v sadomasochismu. Ráno se hodinu odhodlávám opustit spacák. V malé pauze, kdy jen mrholí, hupsnu do auta a jedu nakoupit zásobu sušenek. Vzhledem k dnešní (stejné jako včerejší - celodenní déšť) předpovědi, se zajedu podívat k jezeru Rotoiti. U jezera je jen pár aut, parkuju u břehu, ať mám výhled z vyhřátého auta a v klidu popíjím kafe a přikusuju sušenky.

 

Za chvíli dorazí v několika autech skupina kiwi parchantů (novozélandských děcek) a začnou dělat bordel, skákat po molu, plašit kačeny atd. Za půl hoďky je to přestává bavit a jedou pryč. Přestalo pršet a já jdu k blízkému lesu vyzkoušet nový mikrák, ptáci řvou totiž všude okolo. Do deseti minut začíná znovu lít.

 

Vracím se do Murchisonu a parkuju u jediné benzínové pumpy v okolí. Do pr... samoobslužná. No, nedá se nic dělat, nádrž je prázdná. Studuju cedulku s návodem a nevypadá to extra složitě. Za chvíli je benzín v nádrži. To pumpa v Tarrasu měla celostránkové pokyny, tam jsem to vzdal :).

 

V kempu se jdu osprchovat a je taková kosa, že ze sprchového gelu mám ledovou tříšť. Zalezu do spacáku a píšu deník. Za chvíli mám ruce zkřehlé zimou a na střechu vytrvale bubnuje liják, který má přestat až zítra odpoledne. Zase mne ožraly muchničky, celý se drbu.