14.3.2018

 

Wow, tak v noci bylo podle zpráv o počasí od 2 do 5 stupňů nad nulou. Bylo to teda dost znát. A ještě lepší je, když někdo vyleze ze stanu vedle vás ve dvě v noci ven, jde na záchod, vrátí se a začne nahlas smrkat. Celý kemp je vzhůru. Já věděl, že se k té čehúnočobolské skupince nemám hlásit :D. Od čehúnů se v noci ozývá zvuk průmyslové dřevozpracující pily, běžící na plný výkon.

 

Jakmile se dám ráno trochu do kupy, zamířím k Motatapu River Tracku(¤). Původně jsem měl v plánu Rob Roy glacier, ale ještě večer při zjišťování informací o treku jsem si to rozmyslel. Na třicetikilometrové štěrkové cestě, která vede k začátku treku, je prý několik dost hlubokých brodů a doporučují mít terénní auto se zvýšeným podvozkem.

 

Motatapu track je asi 40 kilometrů dlouhý a míří přes několik chat dále do hor. Já ho půjdu jen část. Dnes je ještě krásně a tak se jde dobře. Pěšina vede podél říčky krásnou krajinou. Asi po hodině přechází z pastvin do lesa a nádherná zákoutí, lákající k focení, pořád neustávají :). Po dvou hodinách už začíná cesta stoupat pomalu lesem k horám a já se obracím k návratu.

 

Jo, zažil jsem ráno cestou k treku další kulturní šok, kterých mě tu potkalo letos už několik. Malý, štěrkový plácek, sloužící jako parkoviště u výstupu k vrcholu Roys Peak poblíž Wanaky, kam jsem se šplhal před čtyřmi roky, se proměnil v moderní, velké vyasfaltované parkoviště pro desítky aut. Jak to řekl Jack Sparrow "Svět je pořád stejný... jen je toho v něm nějak míň."

 

Po návratu do Wanaky projdu zběžně nábřežní promenádu(¤) a pak se uklidím do auta a odtud sleduji jezero, je totiž dost vichr. Předpověď na zítřek a další dny není vůbec dobrá, mají nastat vydatné a vytrvalé deště. Vracím se do kempu, dělám si kafe a něco k jídlu. Před kempovou kuchyní je velký květináč s běžně používanými kuchyňskými bylinkami a kdo chce, může si natrhat. Milé :). Ještě pořád jsem neměl rybu s hranolky! Musím to co nejdříve napravit.

 

Čehúni ještě nedorazili, ale stany jim tu furt stojí.