11.3.2018

 

To byla zase noc... Dočasné rozložení míst pro stany je v Glenorchy totálně na prd. Od cesty mě furt budí projíždějící auta a vedle kempuje asi 5 kluků, pravděpodobně holanďanů, kteří se rozhodli si udělat veselou noc a do tří hodin ráno se venku vesele nahlas baví a chechtají na celý kemp.

 

Ráno se pokouším dostat k tracku, který vede ke starému dolu Invincible Mine. Je to směrem k Paradise a tuším, že na cestě budou brody. Jen doufám, že track začíná ještě před nimi. Nezačíná, do prčic. Měním plány, otáčím a vracím se kousek směrem na Glenorchy a odbočuji na Kinloch Road, kde zastavím u tracku Glacier Burn. Hned na začátku je nutné překonat řeku, ale jsou tu velké balvany a staré kmeny, takže to jde přeskákat. Za chvíli se už nořím do lesa. Stoupám asi dvě hodiny, kvílení stromů v začínajícím větru mi nahání husí kůži. Alespoň mám ale společnost, doprovázejí mě opět malí, černí robini. Lidí se moc nebojí :).

 

Vystoupám až nad hranici buše, kde pravděpodobně kdysi býval ledovec, teď je tu jen horský potok, razící si cestu dolů širokým, kamenitým svahem. Cestou zpátky pozoruji v údolí pode mnou valící se mračna prachu, popoháněná neustále sílícím větrem. Připomínají písečnou bouři.

 

Dojedu do Glenorchy a v místním centrálním obchůdku u kempu si dám lokální specialitu "Full Monty". V kornoutu z něčeho hnědého a sladkého dostanete čokoládovou zmrzlinu s medem, vanilkovou zmrzlinu, čerstvé maliny, kousky čokolády a možná ještě něco. K tomu malou, dřevěnou lžičku (kterou si můžete nechat :) ). Je to výborné!

 

V kempu platím za už třetí noc, ale beru si fleka dál od cesty. Při čištění zubů mě odchytil asi manželský pár, předpokládám francouzů, a začali mi nadávat, že jsem prošel přes jejich plácek se stanem. Tak jsem se jim s hubou plnou pasty omluvil :D. Novozélandský děda vedle mně kroutí hlavou a prohodí něco o citlivkách :D.