27.3.2018

 

Párkrát jsem se v noci probral bušením deště do střechy karavanu, to jsem byl rád, že nejsem ve stanu. Ale jinak je Farewell gardens super klidné místo. Hned přes cestu u kempu je moře, k Farewell Spitu pár kroků a k večeru už moc aut nejezdí. Taková malá oáza klidu. Doufám, že kemp vydrží, určitě se tu chci vrátit. Ráno je obloha zatažená a já nemám pevný program. Jen musím být před 17:00 na Takackém kopci, abych se mohl zařadit do zpátečního konvoje.

 

Už nějakou dobu mám v poznámkách jezera Kaikohe, času je dost a tak je jedu omrknout. Na místě je asi 30 minutová procházka, ale počasí je na prdlačku, moc mě to nezaujalo. V Collingwoodu si v obchůdku u inda koupím pytlík gumídků, ale chutnají odporně, letí do koše. Za Takakou zahnu k jeskyni Rawhiti. Stezka k ní se nejprve pohodlně vine podél koryta vyschlé řeky a pak začne brutálně prudce stoupat do úbočí kopce. Jsem zpocený jak čuně. Přímo do jeskyně se vstoupit nedá, v ústí je vybudována vyhlídková plošina.

 

Po vyjetí na Takacký kopec se zařadím na konec štrůdlu čekajících aut. Asi po půlhodině se dává fronta do pohybu a já na druhé straně kopce odbočím opět do tropického ráje Kaiteriteri :). Stavím stan, peru, suším.