25.2.2018

Vichr celou noc neustal, spát se nedalo, chvílemi jsem měl pocit, že mě to odnese i se stanem. Mělo to ale jedno pozitivum - stan je suchý. Jediná koupelna/wc v objektu je po ránu nonstop obsazená, čekám už půl hodiny, než se mi podaří se prodrat k umyvadlu na opláchnutí xichtu. A to už se mi tlačí další lidi na záda ve frontě na záchod, je to totiž dvojitá místnost s jedním umyvadlem, jedním wc a jednou sprchou.

 

Vyjíždím k Edorasu, pořád strašně fučí vítr, ale naštěstí neprší, je jen zataženo. Parkuji na kamenitém plácku poblíž a čekám, jestli nevyleze slunce. Slunce pořád nikde, vítr duje statečně. Vylezu z auta, že se alespoň projdu na vrcholek Edorasu a málem jsem bez dveří. Vichr mi je málem vyrve z rukou. Tak to ne. Světlo na focení stejně není a od horského hřbetu na severu se blíží černé mraky. Tak se alespoň posledním lítostivým pohledem loučím s baštou pána Rohanu a mířím k jihovýchodu. První co bude, až se vrátím do ČR, tak si pustím znovu Pána prstenů, okolní krajinu mám zafixovánu hluboko ve svých vzpomínkách.

 

Autem to lomcuje hrozně, jako by s ním smýkala tlupa baníkovců, alias dutých lebek. Venku skučí vichřice. Jedu k Peel Forestu, kde mám vyhlédnuté tři méně známé treky, ale ani jeden nemůžu najít. Vracím se proto ke známému Acland Falls, ale tam se už houfují lidi. Popojíždím pár kiláků k vodopádům Emily Falls, tam jsem ještě nebyl. Po asi půlhodinové cestě lesem narazím na větší potok nebo říčku a stezka pokračuje podle značek cik cak několikrát přes koryto. Já, s batohem, foťákem, stativem a v těžkých botách se vzdávám bez boje a vracím se k autu. V sandálech nalehko to musí být fajn procházka.

 

Jedu do Geraldine, musím si koupit mapu. Na malém displeji mobilu nabo tabletu to je na prd. Jaxi si ale neuvědomím, že je neděle a obchody mají zavřeno. Zapadnu alespoň do supermarketu FreshChoice (¤), nakoupím proviant a říkám si, že se skočím mrknout na Kukahu, jak se po 4 letech změnilo. Ale všechny výpadovky z města západním směrem na Fairlie jsou uzavřeny. Teď si matně uvědomuji, že jsem někde četl o strženém mostu na hlavním vnitrozemním tahu na Fairlie. Následek řádění Gity. A do Fairlie se dnes potřebuji dostat, sakva. Šílená objížďka skoro až k jihovýchodnímu pobřeží a pak zpět. Kukahu musí počkat.

 

Zpocený dorazím do kempu ve Fairlie. Je téměř v centru malého městečka a muchničky žerou jako zběsilé. Ve umývárce zjistím, že sprchový gel zůstal v autě. No nic, příště. Dnes se alespoň opláchnu čistou vodou. Podařilo se mi dostat k předpovědi počasí a je na prd. Zítra má cedit - heavy rains - a fučet. Ale v úterý by už mělo být krásně. Uvidíme ráno.