31.3.2018

 

Dnes jsem toho moc nenaspal, nervozita pracuje na plné obrátky. Po sedmé ráno lezu z chatky a obloha nad pobřežím se topí v nádherných červáncích. Beautiful.... :). Sbalím posledních pár kousků vybavení do báglu, hodím ho do auta a pomalu jedu spícím Christchurchem k letišti.

 

Před letištěm odbočím k pobočce Apexu vrátit auto. Chvíli musím čekat na nervózní číňany přede mnou, ale času mám dost. Za chvíli se už táhnu s báglem do letištní haly. Ještě nezačali odbavovat, ale pamatuju si na dobu před 4 lety, kdy jsem se musel odbavit pomocí samoobslužných kiosků. Teď mi ale systém můj pas odmítá. Na infu mi řeknou, že moje aerolinky začnou za chvíli odbavovat klasickým způsobem.

 

Před přepážkami se už hromadí davy lidí, stoupnu si do fronty a začíná se odbavovat. Po 20 minutách jsem asi v polovině a z reproduktorů se linou pořád dokola pokyny - žádné výbušniny, zbraně, tekutiny v zavazadlech... to ve mně hrkne - neuvědomil jsem si, že někde v hlubinách velkého báglu mám 4 marmelády, což se dá považovat za tekutinu. Teď to nemám šanci vybalit ani omylem. Budu muset riskovat, že to skener neodhalí. U odbavení vše projde v poho, bágl míří po pásu někam do neznáma a já s palubní vstupenkou postupuju dále. V hale si dám poslední Novozélandské kafe, ale s lítostí sevřeným hrdlem se mi blbě polyká. Bezpečnostní kontrola je taky v pohodě, letos se mě nesnaží vysvléct donaha s podezřením, že jsem pašerák ohrožených zvířat.

 

Před nástupem do letadla se kolem ozývá ze skrytých repráků už známé ptačí hvízdání a zpěv. Poslední hřebíček do rakve mé depky :D. Sedím u okna a za okamžik se odlepujeme z letištní plochy a ranním sluncem zalitý Christchurch pode mnou mi mizí z dohledu. Přelétáme Jižní Alpy a míříme nad mořem k Austrálii.

 

Po asi třech hodinách už je pod námi australský světadíl se svou typicky rudooranžovou polopouští. Po dalších dvou hodinách se pod nám krátce zatřpytí městečko Alice Springs uprostřed kontinentu. Až do Singapuru se nic neděje. V podvečer místního času přistáváme a já mám čas prolézt letiště.

 

Už za hluboké tmy vylezu do baru na venkovní terasu do Singapurské noci a přes čumák mě praští strašné vedro a vlhký vzduch. Bez klimatizace se místní asi moc nevyspí.

 

Zbytek cesty se nic neděje, přetrpím dalších 11 hodin v letadle do Frankfurtu a následně do Prahy. V Praze na letišti opět přestěhovali stanoviště airport expresu a tak si běháním s batohem trochu rozproudím krevní oběh. Autobus opět narvaný až po střechu, ale je mi všechno jedno :). Ve vlaku do Ostravy už mám hlavu plnou plánů na příští cestu :D.