24.3.2018

 

Večer jsem ještě zběžně nastudoval předpověď počasí a v okolí St. Arnaud nemá být sice moc hezky, ale kolem deváté ráno by už nemělo pršet.. Rozhodl jsem se, že prubnu trek na horu Mt. Robert u jezera Rotoiti, kde jsem byl včera. Je to 5 hodinový okruh k vrcholu a zpět. Sbalím všechen bordel a jdu z chatky k autu. Když přicházím blíž, vynechá mi srdeční tep... debil debil debil! Včera, jak jsem couval k chatce, tak jsem potom zapoměl zavřít okno u řidiče. Auto tak stálo s plně otevřeným okýnkem celou noc v tom děsném lijáku. No ty woe... Palubní deska je jak osprchovaná, v přihrádkách ve dveřích stojí voda, podlaha a koberečky jsou nacucané vodou a sedadlo je mokré jaxviňa, dalo by se ždímat. Osušuju papírovými kapesníčky co jde, na sedadlo naskládám mikrotenové igelitky ze supermarketu a vyrážím.

 

V autě je vlhko jak v prádelně. Od opěradla mi okažitě nasákne vlhkost do oblečení. To je žůžo jízda. Přetrpím těch 50-60 kilometrů do St. Arnaud, kde si dám znovu long blacka(¤) a čekám, až přestane pršet. Mlha se mezi horskými hřbety drží furt. Dojedu na parking u začátku treku a vyrážím. Stoupáním v lese za chvíli vejdu do pásma mlhy. Po nějaké době vycházím z lesa a na asi 5 minut se otevírá rozhled na hladinu jezera pode mnou. Ale vše okamžitě znovu zahalí mlha. Začíná hustě pršet. Bezva. Obleču bundu, kterou jsem si prozřetelně sbalil sebou, a ve vytrvalém lijáku stoupám nahoru. Viditelnost je tak 10 metrů. Za pěkného počasí to musí být krásný trek. U vrcholu, který kvůli mlze nevidím, se trasa stáčí pomalu ze svahu nazpátek. K dešti začíná fučet ledový vítr. Kalhoty jsou durch, bunda drží. Při představě, že mě čeká provlhlé auto, mi není hej.

 

Zpátky u auta vytřepu mokrou bundu, přezuju se a v komplet mokrých kaťatách sedám na igelitky. Je mi to šumák. Pouštím topení a za chvíli mám v autě parní saunu. Otáčím se k severu a přes mnoholi malých osad mířím ke Kaiteriteri. Jak se blížím k moři, tak všude okolo pozoruji obraz zkázy. Nevím, jestli to je ještě po cyklónu Gita nebo následek několika posledních dní hrozného počasí. Všude jsou utržené svahy, chybějící části silnic, zatopné pastviny s rybníky stojaté vody, v plotech zamotané množství bordelu, který tu přinesla pravděpodobně záplavová vlna apod. Tolik výstražných kuželů na cestě jsem ještě neviděl.

 

Přijíždím do Kaiteriteri(¤) za super počasí. Je to takové malé St. Tropez Tasmanova moře :). V kempu stavím stan a jdu se projít po okolí a písečné pláži. Na cestičkách kolem útesu přede mnou utíkají hejna malých srandovních křepelek. Wau, tady by se pěkně bydlelo :). Povečeřím nějaké gumídky a zkusím usnout. Snad nebude v noci lít. Kolem vřeští cikády.