9.3.2018
Ranní obloha vypadá slibně. Nad jezerem Te Anau se zrcadlí duha. Vyrábím si kafe a studuju předpověď počasí pro Queenstown. Max 15°C, hmmm... Navíc se podle zpráv blíží k Novému Zélandu další tropický cyklón "Hola", supr. Ale má snad přecházet jen nad severním ostrovem, vše se ale může změnit. Pořád nevím, jestli se vůbec dostanu do Takaky, odklízejí tam nonstop sesuvy půdy po posledním Cyklónu "Gita" a auta mohou projet jen v organizovaných konvojích v 7 hodin ráno, ale není jisté, jestli i turisté nebo jen usedlíci.
V Te Anau kempu mají strašně vysoko záchodové mísy. Když na ní sedím, sotva se špičkami nohou dotýkám země :D. V supermarketu jsem si koupil nějaké zelené ovoce Feijoa. Budu si to muset vygooglit. Zkouším ho jíst syrové, jen oloupané, má to zvláštní nakyslou chuť. Smrdí teda hodně divně, jako po ředidle.
Vyrážím z Te Anau k východu. Silnice(¤) mezi Te Anau, Mossburnem, Atholem a Kingstonem je únavná. Spousty aut, nažhavených na předjíždění. V Kingstonu už vidím třpytící se hladinu jezera Wakatipu, které mne bude doprovázet několik desítek kilometrů až do Glenorchy. V Kingstonu(¤) si vyšlápnu na krátkou stoupačku k vyhlídce na skále nad jezerem. Poslední úsek je strašný krpál, na 10 metrech horizontálních vystoupáte 10 metrů vertikálních :).
Pokračuji pobřežní cestou(¤) směrem na Queenstown.... Nic... nic vás nemůže připravit na provoz v Queenstownu. Šílenost! Šňůry a zácpy proudů aut, davy lidí, nekoordinovaně přecházející cestu sem a tam, bludiště jednosměrek a zákazů odbočení, troubící řidiči za vámi, protože se nedokážete za dvě setiny sekundy rozhodnout, kam máte na křižovatce jet... hrůza. S nervama v prdeli se mi podaří vymotat z Queenstownu a pokračovat podél Wakatipu do Glenorchy.
Cesta je lemována nesčetnými vyhlídkami na jezero(¤), které jsou ale všechny obsazeny asiatkami, fotícími si v paprscích pomalu se klonícího slunce selfíčka :). Jdu se projít do Bobovy zátoky (Bob's Cove). Na parkingu se při mém příjezdu ukrutně cumlá mladý kluk s holkou. Když se asi za hoďku vracím, cumlají se brutálně furt. Mě by teda už bolela huba, asi měli k obědu celerový salát, bo co :D.
Přijíždím do Glenorchy(¤). Malý, útulný kempík, plný starých chatiček s malým obchůdkem, vonícím nostalgií, je pryč. Kemp byl včetně vzrostlých stromů kompletně srovnán se zemí a vedle se staví nový, hyper ultra eko recyklo soběstačný kemp. Zatím se dá pouze na vedlejší prázdné parcele stanovat. Zamáčknu slzu v oku a věnuji tichou vzpomínku malému kempíku, který byl v minulých letech několikrát mým domovem.
V recepci nafasuju hrst wifi kupónů po třiceti megabajtech. Trochu divoké, ale dá se to. Začínám stavět stan a cítím čpavý, kyselý smrad. Nejprve podezírám svoje nohy, ale pak zjistím, že to jde z vedlejší budovy přes cestu, nějaká čistička vody. Noc ve stanu stojí 20 NZD a za sprchy si musí člověk extra zaplatit další 2 NZD za 7 minut teplé vody. Sprchuju se, co chvíli mi někdo lomcuje klikou a chystám se zalézt do spacáku. Začíná být chladno. Předpověď vypadá good, tak dám zítra asi celodenní Mt. Judah track.
