24.2.2018

Kemp v Mt. Somers, známý svými ranními ptačími koncerty, nezklamal. Kakofonie štěbetání, pískání a houkání mne tahá ze spacáku ven. Je zima a stan neschne i když už slunce vychází a začíná pomalu hřát. Muchlám ho do klubka a hážu auta. Jedu se podívat k jezeru Heron (volavka), které už na mapách okukuju několik let. Kousek cesty je společný s trasou k Edorasu. Samozřejmě je to štěrková cesta, na které se mi auto místy tak rozvibruje, že rezonuje pokaždé jiná část palubní desky a já jen čekám, který budík mi skočí do klína. Ale krajina je fantastická. Hory se sněhovými čepičkami a teď pro změnu žlutou, suchou trávou v úpatí, maorská jezera se zrcadlícími se vrcholky v hladinách... a to jsem ještě nedojel k jezeru Heron. Tam mi začíná téct slina, mazec. Nádhera,... tak o tom se nesmí dozvědět číňani, jinak to tu koupí a postaví hotel. U břehů jezera postává sem tam osamělý rybář a já cvakám fotky jako divý. Wau, takový sqost... až mě šílenství pomalu opouští, sednu do auta a s lítostí v oku jedu cestou zpět. Po necelých dvaceti kilometrech odbočím směrem k Edorasu.

Po cestě je jezero Clearwater, u kterého odbočuji k jeho východnímu břehu a parkuji kousek od začátku výstupu na horu Mt. Guy. Slunce žhne a proto beru zásobu vody, jabko a dvě musli tyčinky. Zélanďani se s nějakým stoupáním po serpentýnách neštvou. Udělají rovnou stezku přímo k vrcholu. Národ Edmunda Hillaryho to má na háku :). Já ale málem vypustím duši. A to potkávám vracející se šedovlasé turisty, klasické babičky a dědečky ve věku, ve kterém u nás po přepočítání důchodu jen čekají ve frontě v Kaufu na rohlíky v akci.

Pozoruji nad sebou nějaký vrcholek. Ptám se míjejícího dědy, jestli to už je ono. On se otočí a řekne "Nah! You're in 50%." ... tak to jsem si myslel, že si ze mne dělá kozy.... nedělal. Polomrtvý, se po delším čase doplazím na skutečný vrchol. Super výhledy okolo. Trochu si odpočinu a slézám zpět. Až se dobelhám k autu, tak větrám 80° Celsia uvnitř a pokračuji dále k Edorasu. Kousíček před ním se ve svahu rozprostírá chata Mt. Potts lodge, u které vám údajně povolí postavit si stan. V recepci je malá, příjemná indka, takže její angličtině rozumím. Ochotně mi vše ukazuje, kde je kuchyň, umývárka atd. Zvedá se silný vítr. Hledám si místo, kde by tak strašně nefučelo, ale chata stojí ve svahu a větrné poryvy dosáhnou všude. Stavím stan a doufám, že noc přečká. Smývám ze sebe vrstvu prachu a večeřím jako obvykle sušenky. S blížícím se večerem se mi ke stanu přišourá nějaký kulhající pobuda (ani nevím, odkud se tam vzal) a chce odvézt zítra ráno zpět do civilizace.To určitě, vypadá jak měsíc nemytý hipík. Snažím se vymluvit, že ráno jedu na opačnou stranu k Edorasu a pak na další treky. Zamumlá, že teda zkusí ještě někoho jiného a dá mi vědět. Teď jsem si uvědomil, že indka v recepci po mně nechtěla ani jméno, ani spz... jen prachy :)

V recepci jsem zahlédl nabídku WiFi Internetu 100MB za 5$, ale indka plantala něco o tom, že tohle už nenabízí. Okolní pustina, obklopená skalními masivy, ze kterých vanou neustále silné větrné poryvy, vytváří pravou Tolkienovskou atmošku. Edoras za rohem... paráda :)