25.3.2018
Při ranním soukání se ze stanu už slunce začíná paprsky zahřívat zátoku Kaiteriteri. Nebe je bez jediného mráčku. Musím se dostat přes kopec Takaka Hill. Po cyklónu Gita tam jsou stržené silnice a (kurňa, teď mě večer při psaní deníku očuchává borderkolie majitelky kempu, protože v druhé ruce držím chleba se salámem :D) provoz je pouze pomocí řízených konvojů dvě hodiny ráno a dvě hodiny večer, jinak je kopec neprůjezdný. Výjimkou je neděle (což je dnes) kdy se konvoje střídají v obou směrech celý den. Jedu do místa, kde předpokládám řadící stanoviště při vytváření konvoje. Podle stovek výstražných kuželů to najdu poměrně snadno. Techničtí pracovníci v reflexních vestách, věnující se vznikajícímu konvoji, jsou neuvěřitelně vstřícní a slušní. Ten, co mluví se mnou, vypadá jako mladší Scott Glenn. Trefil jsem dobrý čas a asi za 10 minut se dává konvoj do pohybu.
Ty jo, Takacký kopec vypadá jako po bombardování. Na spoustě míst je stržený svah, chybějící silnice s provizorními transportními pruhy... ty opravy budou stát astronomické částky. Pomalu projíždíme postiženými částmi a mineme čekající konvoj v opačném směru. Já se odpojím od hlavního voje a odbočím na štěrkovou cestu Canaan Road(¤). Mým cílem je Hardwood Hole a místa natáčení Pána Prstenů. Cesta je hrozná, ten krpál k Oparara basin byl proti tomu německá dálnice :). Ale právě proto tu není jediný čínský turista - jupí :).
Po krušných 10 kilometrech jsem u cíle. Lesem vede asi hodinová stezka k Hardwood Hole, skalnímu útvaru s džuznou uprostřed. Už jsem tu jednou byl, ale to mi vůbec neva. Vychutnávám si po dlouhé době nepřítomnost lidí... je to sakra rozdíl oproti třeba Milfordu, kde se člověk prodírá davy turistů. Po návratu trochu usuším stan a pokračuji dolů z kopce Takaka do stejnojmenného městečka. Tam dělám v uličkách tři kolečka, než trefím vjezd k benzínové pumpě. Teď fičím k Farewell Spitu. Cestou se zastavím u Pupu Hydro Walkway, asi dvouhodinového okruhu podél uměle vybudovaného koryta pro přívod vody, která kdysi sloužila k těžení zlata. Připomíná mi to Madeirské levády. Za parného dne to bude fajn osvěžující výlet, protože z poklidně tekoucí vody jde příjemný chlad. Ale teď už slunce pomalu zapadá a já jdu většinou ve stínu. Cyklón Gita vymlel půdu ze stezky až na pískovcové podlaží. Je tu místy nutný akrobatický výcvik.
Od parkingu už jedu přímo do kempu Farewell Gardens, což je hned u Farewell Spitu. Zabookoval jsem si starý karavan na dvě noci. V recepci mě přivítá majitelka s přítulnou borderkolií. Povečeřím, umyju se a asi zalezu. Zítra má být super počasí, tak prolezu celý Farewell Spit. Pár ní zůstanu ve zlaté zátoce Golden Bay :)
