2.3.2018

Od včerejšího večera celou noc chcalo. Ráno po sedmé se tvoří chvilkové "suché okno" a já v rychlosti balím stan. Než to stihnu, už zase lije. Vyjíždím z Alexandry na východ. Po chvíli déšť řídne a sedá nízká mlha. Z okolní krajiny čouhají jen vršky skalisek a stromů. Člověku se hned vybaví scéna příjezdu Nazgúlů do Kraje v PP, ve které na koni shlížejí do mlhou zakrytého údolí.

 

Je hrozně dusno. Vlhkost vzduchu musí být ke stu procentům. V zapadlé díře jménem Ophir(¤) omrknu starý most(¤) a několik historických budov, ale jinak tu chcípl pes. Cestou často narážím na cedule a ukazatele Otago Central Rail Trail, 152 kilometrů dlouhou cyklistickou stezku, vedoucí po staré vlakové trase, v místě vytrhaných kolejí. Značky míří do nádherných zákoutí místní krajiny. Na kole to musí být paráda.

 

Jakmile zastavím na občerstvovací sušenko-vodo-pauzu u jedné z pastvin, začnou se ke mně hned hrnout ovečky. Ale jak zjistí, že ode mne nic nedostanou, pohrdlivě odchází.

 

Po dlouho dobu mne po pravé straně cesty doprovází horský masiv Pillars Range(¤). Zelenožlutošedé svahy se skalisky pokrytými hřebeny. Zastavím u jednoho vyhlídnutého treku, který by mne měl zavést až k vrcholům. Ale asi po půlhodině brouzdání se mokrou trávou v dusném a těžkém oparu jsem zpocený jako prase a navíc se mi do cesty postaví pole s kedlubny nebo co to je. Obejít ho nejde a skrz si jít netroufám. Žádný náznak vyšlapané cestičky okolo. Asi už tu dlouho nikdo nebyl.

 

Vracím se k autu a pokračuji do Middlemarch, kde do sebe kopnu longblacka(¤) a mířím k solnému jezeru Sutton Lake. Surrealistická okolní krajina mne láká k opakovaným návštěvám. Jezero je po vytrvalých deštích plné vody. Zažil jsem ho i jako malou kaluži nebo popraskanou vrstvu vyschlého bláta. Obcházím ho dokola a v půlce trasy mne mračna na obzoru nutí zrychlit krok. Mám pocit, že pořád jenom utíkám před deštěm.

 

Měl jsem původně v plánu skončit dnes v Dunedinském kempu, ale do ruchu města se mi teda vůbec nechce. Objíždím Dunedin po jeho západní straně a jedu do hipísáckého kempu v Brightonu(¤), kde jsem nocoval i minule. Nevím proč, ale pro mne je každý druhý kemp hipísácký :). Za 15 dolarů to ujde. Akorát sprchy jsou na 5 minut a v noci má opět lít. To mám hroznou radost. Už začínám cítit vůni oceánu, kterou ke stanu přináší večerní vánek.